Vývoj řeči u dětí předškolního věku

Nemalé procento dětí školního věku letos v září nenastoupilo do první třídy, protože jim byl doporučen odklad školní docházky. Část těchto dětí měla v odborné zprávě k doporučení odkladu uvedeno „z důvodu vady řeči“.

Každým rokem v období kolem zápisů do prvních tříd na základních školách doporučuji mnoha matkám malých pacientů v naší ambulanci zvážení odkladu školní docházky o jeden rok. Odesílám je také k odbornému posouzení školní zralosti do pedagogicko- psychologické poradny.

Někteří rodiče jsou si vědomi toho, že jejich dítko ještě není zcela připraveno na vzdělávací proces. Jiní rodiče zase do poradny pro klid duše dojdou, vrátí se k nám do ambulance a s nadšením sdělují, že potomek je naprosto v pořádku a na školu zralý. „Jenom ta řeč.“ Uvědomme si však, že právě řeč jako komunikační prostředek provází děti celým školním obdobím, je tedy nejdůležitější složkou výuky a vzdělávání.

Dovoluji si tvrdit, že v podstatě celý vývoj řeči dítěte od raného do předškolního věku je přípravou na primární učení. Proto je důležité, aby si nejen rodiče, ale také pedagogové v mateřských školách a dokonce i pediatři uměli udělat úsudek, zda je řeč jejich předškoláka v normě. Norma může být ovšem velmi široká (naštěstí!) a ne každé dítě se do stanovených „tabulek“ vejde. Tak aspoň orientačně.

Do vývoje řeči patří již kolem třetího měsíce věku dítěte broukání. Dítě si hraje s mluvidly, se rty a s jazykem, zatím však bez zpětné zvukové vazby. Kolem šestého měsíce nastává tzv. období žvatlání, které kolem desátého měsíce začne přecházet do napodobování a porozumění.

Toto období je velmi důležité pro rozvoj pasivní slovní zásoby. Dítě dá najevo rozumění například motorickou zpětnou vazbou ( Jak jsi veliký? Udělej paci paci.) Teprve kolem prvního roku se začnou objevovat první slova. Slovem myslíme zjednodušeně řečeno „pojmenování předmětu, osoby nebo činnosti“ tedy spojení řečového projevu s konkrétní věcí.

V tuto chvíli se začíná vedle slovní zásoby pasivní rozvíjet také složka aktivní. Podle statistických údajů dítě v prvním roce užívá průměrně 6 slov, v osmnácti měsících průměrně 70 slov, ve dvou letech 270 – 300 slov a ve třech letech již tisíc. Do dvou let se u dětí začínají objevovat krátké věty a slovní spojení. Ze slovních druhů se nejprve objevují podstatná jména, potom slovesa a dále přídavná jména.

Druhý rok dítěte je v oblasti řeči charakterizován všudypřítomnou otázkou: „Co to je?“ Mezi druhým a třetím rokem věku se začíná rozvíjet gramatické cítění a přetrvává téměř až do nástupu do první třídy. Po třetím roce dítě začíná užívat první osobu. Také nás v tuto dobu provází další neodbytná, ale bytostně důležitá otázka: „Proč?“

Celé předškolní období je poté charakteristické rozvojem slovní zásoby pasivní, ale především aktivní.

Jak už jsme se zmínili, ne všechny děti se však do řečových norem pro daný věk vejdou. Některé děti prostě začnou mluvit později. Dříve se hovořilo o tzv.období fyziologické nemluvnosti. Na tu mělo dítě nárok až do tří let věku (za předpokladu, že není přítomen jiný senzorický, mentální či fyzický handicap. V tom případě se s dětmi intenzivně pracuje už v ranějším věku.)

V současnosti se v moderní logopedii užívá pojem „late talker“ a děti jsou pozorovány, diagnostikovány a zapojeny do terapeutického procesu již od 24.měsíce. Dnes je velmi často zmiňován negativní vliv televize a počítačů na vývoj řeči dětí. Pokládám za důležité však zmínit mnohem závažnější aspekt, a to způsob mluvy matky a rodinných příslušníků s dětmi. Dnešní matky jsou velmi dobře poučeny o tom, že na děti se nemá šišlat. Tento správný názor však často nerozlišují od nutnosti přizpůsobit řeč rodičů věku a úrovni dítěte.

Aby se správně rozvíjela slovní zásoba, vyžaduje každé věkové období přiměřenou mluvu. Děti mezi jedním a druhým rokem potřebují, abychom na ně mluvili jednoduchými slovy a krátkými větami. Aspoň tak mají šanci něco po nás zopakovat. Ne nadarmo jsou výrazy bumbat, papat, pipi, pá, bum, aj., krátká slova a obsahují hlásky snadné pro výslovnost. Pokud moderní maminka nepřistoupí na nutnost přiměřené mluvy, stává se často, že děti mezi druhým a třetím rokem všemu rozumí, i složitým větám a souvětím, ale samy aktivně mluví minimálně nebo vůbec.

Když takové dítko přivedou coby nemluvící ke zkušenému logopedovi, bude rodina poučena, jak udělat „malý krůček zpět“, začít používat krátká jednoduchá slova a děťátko se může v aktivním projevu snadno a brzy „nastartovat“.

Mezi třetím a pátým rokem věku dítěte se mohou objevit neplynulosti řeči, většinou opakování celých slov ve větách či počátečních slabik, občas jsou před slovo vkládány jiné zvuky. Tyto neplynulosti mohou být způsobeny nerovnoměrností mezi rychlejším myšlením dítěte a nedokonalou slovní zásobou a nedostatečně vyvinutým vyjadřováním dítěte. Tento stav by měl však vždy posoudit odborník. A na takové odborné posouzení bude často krátká paní učitelka – logopedická preventistka, která třeba působí v mateřské škole.

Doporučuji v případě jakékoliv pochybnosti obrátit se na klinického logopeda. Zastávám názor, že vždy, když si rodiče nejsou jisti stavem řeči svého dítěte, měli by absolvovat raději jedno „zbytečné“ vyšetření, než aby za nějaký čas litovali, že už drahnou dobu mohli své děťátko ve vývoji řeči správně vést. O dalších kompetencích jednotlivých odborníků působících v oblasti logopedie se budeme zabývat v některém z příštích čísel časopisu, stejně jako správnou výslovností a přípravou dítěte na vstup do první třídy.

Zdroje informací:

Literatura: Housarová, B.: Teoretická východiska k osobám s řečovým postižením, UK Praha – Pedagogická fakulta, Praha 2003.
Seminář (akreditovaný MŠMT): Rozvoj obsahové stránky řeči. Slovní zásoba, gramatika a slovní spojení. Pořádá Logopedická společnost Miloše Sováka, www.logopedicka-spolecnost.cz
Mgr. Michaela Voldřichová
Logopedická ambulance Benešov