Připravila:Jitka Horáková M.A. 2010-02-17

Když jsem se před rokem vrátila do České republiky, abych tady pracovala pro Charitu Česká republika, věděla jsem o Mongolsku snad až na pár údajů o Čingischánovi jen velmi málo. Charita je v Čechách jednou z největších nevládních organizací poskytujících sociální a zdravotní služby; část jejích služeb však přesahuje hranice a podporuje také lidi v nouzi v rozvojových zemích. A já se měla podílet na projektech v Mongolsku, Senegalu a na Srí Lance.

Mongolsko je pro mě zemí protikladů; je asi 3x tak veliká jako Francie, ale žije v ní jen 2,5 milionu obyvatel. Má nádhernou a stále ještě neposkvrněnou přírodu, ale kdo chce žít na venkově, musí se připravit na 40 stupňové mrazy v zimě bez takových „vymožeností“ jako je centrální topení, splachovací záchod nebo teplá voda. Špatné cesty, nedostupnost sociálních služeb a kvalitního vzdělání pro děti výrazně přispívají k  migraci z venkova do měst a podílejí se tak na postupném zániku tradiční pastevecké kultury tvořící jednu z komponent národní identity. Ti z pastevců, kteří se rozhodnou pro výdobytky civilizace a přestěhují se do hlavního města Ulánbátaru, vymění nádheru venkova za špínu post-komunistického velkoměsta.

Na sever od hlavního města se nachází provincie Bulgan, kde žije 73 odloučených komunit pastevců, kterým Charita ČR nabídla v rámci svých projektů pomoc. Ve spolupráci s Diecézní Charitou Litoměřice předložila v květnu roku 2008 Mongolské vládě pilotní projekt, zaměřený na zlepšení dostupnosti terénních sociálních služeb ve vybraných venkovských komunitách a zlepšení dostupnosti vzdělávání dětí předškolního věku. Mongolsko prošlo v nedávné době významnou změnou z hlediska základního vzdělávání. Nástup do první třídy základní školy se změnil z 8 na 6 let. Malé děti z venkova tak byly nuceny odcházet od rodiny a studovat v internátních školách. Mongolské ministerstvo školství si bylo vědomo špatného stavu těchto zařízení a rizika spojeného s pobytem dětí tak nízkého věku v těchto nevyhovujících zařízeních, ale nemělo prostředky k okamžitému vyřešení tohoto problému. V Mongolsku ale došlo po červnových volbách v roce 2008 ke změně vlády a Charita ČR byla na žádost Mongolské vlády nucena změnit cílovou skupinu na děti předškolního věku.

Tento výběr nebyl náhodný. Na význam vzdělávání dětí předškolního věku poukázala studie mongolského Ministerstva školství, která porovnáním výsledků dosahovaných sledovanými žáky potvrzuje, že děti přicházející do školy po několika letech předškolní výuky dosahují lepších výsledků než ty, které školku nenavštěvovaly nebo ji navštěvovaly jen krátkou dobu. Tento výzkum dále prokázal, že děti, které neabsolvovali předškolní vzdělávání,  mají později potíže zvládat studijní povinnosti, častěji odpadávají ze studia a školu nedokončí. Také nezisková nevládní organizace Save the children zdůrazňuje význam předškolního vzdělávání. Investici do vzdělávání mladé generace v Mongolsku považuje za klíčovou vzhledem k prokázanému vztahu mezi nedostatečným vzděláním a chudobou. Omezený přístup ke vzdělání nejenom zvyšuje riziko chudoby pro danou generaci, ale přenáší jej i dále na děti takto znevýhodněných rodičů. 

Výuka dětí v odlehlých komunitách je založena na metodě interaktivního rádiového vzdělávání, a umožňuje dětem, žijícím v odlehlých pasteveckých komunitách, absolvovat předškolní vzdělávání v domácím prostředí. Pro jejich výuku byl našimi specialisty vytvořen nový školní materiál, který je uzpůsobený pro vyučování na dálku. Samotná výuka pak byla zahájena ve 13 bazích (komunitách) v červnu roku 2009 a letos bude rozšířena na dalších 24 bagů. V rámci tohoto projektu pracujeme nejen s dětmi, ale také s jejich rodiči, příbuznými a ostatními členy komunit. Z jejich středu jsme vybrali domácí učitele, kteří po absolvování potřebných školení děti vyučují. Při práci jsou vedeni profesionálním pedagogem z oblastního centra, se kterým komunikují prostřednictvím radiové vysílačky.

Nomadický život mongolských pastevců zčásti komplikuje vzdělávací proces. Specifická situace Mongolského venkova se projevila již při instalaci stojanů antén a solárních panelů, které napájejí vysílačku používanou ke komunikaci s profesionálním učitelem. Na žádost uživatelů musely být upraveny tak, aby nebyly dostupné pro pasoucí se dobytek a zabránilo se tak jejich případnému poškození. Stejně tak je tomu i se školním rokem, který neodpovídá pastorálnímu roku a výuka v mobilních školkách tomu byla uzpůsobena. Děti chodí do školky od května do konce února. V březnu a dubnu, kdy jsou pastevci plně zaměstnáni nově narozenými mláďaty dobytka, mají děti dva měsíce prázdniny.

V zimních měsících se rodiny stěhují na zimoviště a vzhledem k nepříznivému počasí a velkým vzdálenostem mezi jednotlivými rodinami (5 - 15 km), které znemožňují každodenní docházení dětí do školky, probíhá výuka dětí mobilní formou.  Domácí učitelé navštěvují jednotlivé rodiny jednou měsíčně, pracují s dětmi, zadávají úkoly rodičům a dětem a při další návštěvě úkoly kontrolují. Rodiče tak v zimních měsících přebírají část zodpovědnosti za výuku. Jednotliví Profesionální učitelé z oblastního centra uspořádali ve spolupráci s metodiky z Bulganu školení pro všechny domácí učitele v rámci kterého jim pomohli vypracovat plán pro mobilní výuku v zimním období.

Když jsem loni v létě poprvé jela do Mongolska, setkala jsem se v Ulánbátaru se třemi studenty z pedagogické fakulty v Olomouci, kteří se sem rozhodli přijet dvacet dva let starým vozem Lada 2104. Na jejich webových stránkách uspořádali dobročinnou sbírku, neboť jejich výprava si kladla za cíl upozornit na špatný stav mongolského školství. Za peníze ze sbírky nakoupili pro školáčky v Bulganu tzv. „barel vzdělání“ jak svůj dar symbolicky nazvali. Podle jejich slov, svítili dětem při předávání hraček a školních potřeb oči štěstím. Jedním z darů byly i magnetofonové přehrávače. Když v listopadu probíhala první evaluace projektu, vyjádřil otec jedné ze školaček nadšení z toho, že od té doby co jeho dcera školku navštěvuje, začala místo šlágrů z rádia zpívat dětské písničky.

Po ukončení projektu jsme naplánovali předání vzniklé sítě školek, metodologie a instalovaného technického vybavení do rukou Mongolského Ministerstva školství. Systém vzdělávání po předškolní děti z odloučených komunit tak přejde pod jeho správu a měl by být začleněn do všeobecného vzdělávacího systému země.

Posledních patnáct let  Jitka Horáková žila v Nizozemí, kde  po ukončení studia na Universitě v Utrechtu pracovala s migranty. V současné době pracuje pro Charitu Česká republika jako programový administrátor pro Mongolsko.