MŠ české versus francouzské 2010-02-07

Jedním z mých nejtěžších rozhodnutí v životě, když jsem se oženil s cizinkou, v mém případě úžasnou, českou ženou, bylo, v jaké zemi budeme žít. Zda ve Francii, nebo v České republice. Několik let, vlivem okolností, jsme otázku nemuseli řešit, neboť jsme pobývali pracovně postupně v Německu a v Anglii. Ale když se nám při pobytu v Anglii narodil syn Arsene, začala být otázka výběru země aktuální, neboť jsme se ženou chtěli, aby Arsene vyrůstal v rodné zemi jednoho z rodičů.  Po letech váhání moje žena jednoho večera prohlásila, „jedeme do Prahy“. Příští den jsem v zaměstnání oznámil, že se stěhuji, se svým nadřízeným jsem v rámci dohody souhlasil vykonávat práci z Prahy a za dva měsíce jsme se stěhovali.

Po příjezdu do Prahy jsem se ocitl v absolutní závislosti na své ženě. Česky jsem nemluvil, a když náš syn byl ve věku, kdy měl nastoupit do mateřské školky, byla to moje žena, která školku pro syna vybrala. Arsene tak nastoupil do školky Na Děkance 2 v Praze, blízko našeho domova. 

Z pohledu Francouze  jsem byl od prvního dne Arsenova nástupu do školky nadšený. Učitelé a jejich pomocníci byli velice ochotní a přátelští, Arsene okamžitě zapadl do kolektivu, ačkoliv mluvil převážně francouzsky a vůči mně učitelé projevili velkou trpělivost, když mi pomocí gest vysvětlovali, jaké dělá Arsene pokroky a co nového vytvořil. 

V porovnání s Francií bylo patrné, že školka hospodaří s omezeným rozpočtem, ale to vůbec nebylo podstatné. Já jsem byl unešený pozorností a péčí, jakou učitelé dětem věnovali, jak přátelská paní ředitelka znala všechny děti jménem, jaké kreativity a tvořivosti učitelé s dětmi dosahovali za použití jednoduchých pomůcek. Rozdíl mezi touto školkou a Francouzskou byl patrný hned při vstupu do budovy. V české školce jsem byl požádán se zout nebo si alespoň nasadit návleky, abych nezašpinil prostory školky. A byl jsem za to rád, vždyť ve školce si hrají děti. S něčím podobným se ve Francii nesetkáte. Zkuste také ve Francii najít školku, do které můžete odvést dítě v 7 hodin ráno a vyzvednout v pět odpoledne. To je téměř nemožné, nebo za takovou službu zaplatíte horentní sumu. Nejvíc ze všeho jsem byl vděčný za pracovní nasazení učitelů a ředitelky školky. Nikdy vás v české školce nezaskočí stávka učitelů, jako se vám to stane Francii i ve Fracouzském Lyceu v Praze. Vždycky jsou v české školce učitelky nápomocné i v situaci, kdy se zpozdíte v práci a dítě vyzvednete na poslední chvíli. Také mimoškolní aktivity pro děti byly velice pestré, každý týden měli kulturní program nebo výlet, opravdu skvělé.

Jistěže ne všechno je dokonalé. Z mého pohledu v porovnání s Francouzskou školkou jsou české třídy velice uniformní a nejsou zde zastoupeny děti více národností. Ve Francouzské školce jsou děti různých kultur, ras i různého vyznání spolu v jedné třídě. Afričani, Asiati, protestanti i muslimové, navzájem se zcela přirozeně ovlivňují a přijímají své odlišnosti. Nicméně v průběhu času je vidět velký rozvoj školek, kdy jsou rekonstruována hřiště i celé budovy.

Jsem rád, že mohu na základě svých zkušeností potvrdit, že čeští rodiče mohou být hrdí a vděční za službu, kterou české mateřské školky jejich dětem poskytují s omezenými rozpočty ve srovnání s evropskými zeměmi jako Francie. A za cenu naprosto štědrou. Nyní, kdy Arsene nastoupil na Francouzské Lyceum v Praze, mohu porovnat, jak fantastické přípravy na přechod do školy se mu v mateřince dostalo a jsem za něj velice vděčný.

Vassili le Moigne

Pyšný otec Arsena, 7 let.