Jsem studentkou Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. Studuji nyní 3. ročník doktorského programu. Od roku 2004 jezdím jako stážistka a dobrovolník do Zambie, kde se podílím na tvorbě programu (volnočasových aktivit) pro tzv. zranitelné děti (vulnerable children) a děti ulice. V článku představuji Zambii jako takovou, základní pojmy a dále pak projekt volnočasových aktivit a vedení výuky pomocí pedagogiky Maria Montessori.

Zeměpisná poloha Zambie:

Zambie leží na jižní polokouli v Subsaharské Africe, rozloha 752 614 m². Na východě sousedí s Malawi, na severovýchodě s Tanzanií, na severu s Konžskou demokratickou republikou, na západě s Angolou, Botswanou a Namibií a na jihozápadní straně se Zimbabwe. V současnosti žije v Zambii asi 10,2 milionů obyvatel, z toho je téměř polovina dětí ve věku do 18 let. Zambie se stala republikou a získala nezávislost 24. října 1964. Od roku 1923 byla britskou kolonií zvanou Severní Rhodesie. Úředním jazykem Zambie je angličtina, ale také se může pochlubit 73 druhy původních jazyků a bohatou kulturní rozmanitostí.

Hlavní problémy Zambie:
chudoba a s tím spojená onemocnění – výskyt HIV/AIDS, onemocnění vyplývající z nedostatečného zdravotního zajištění, problém dětí ulice.
Vulnerable children tzv. zranitelné děti, street children tzv. děti ulice.

Neexistuje přesné měřítko pro zranitelnost dětí. Pojí se často s chudobou a osiřením. Jinými zranitelnými situacemi jsou dětská práce, zneužívání drog, uvěznění. Osiření dítěte samo o sobě nebývá hybnou silou k cestě na ulici, ale pokud se tento fakt spojí s chudobou, nedostatečným přístupem ke vzdělání a nedostatkem podpory a alternativ, často to děti vypudí z domova. Když se na ulici ocitnou, jsou mnohem více náchylné k mnoha různým rizikovým faktorům, které pak vedou k  marginalizaci ve společnosti a následně omezují jejich možnost vést zdravý a produktivní život. Dle výzkumu z roku 2006, prováděného ministerstvem pro komunitní rozvoj a sociální služby, je zjištěno, že se v následujících 10 letech zvýší počet sirotků a zranitelných dětí v Zambii (OVC = Orphans and Vulnerable children), a to především z důvodu stoupajících sociálních rozdílů – bohatí/chudí, nemoci a jiné překážky, vyplývající z prostředí.

Street children reprezentují subkategorii OVC a jejich zranitelnost je zapříčiněna především absencí rodinného zázemí, vzdělání, sourozenců a obecné sociální soudržnosti.

Život na ulici je nebezpečný a velká část dětí se setká s viktimizací. Dívky jsou zranitelné v oblasti sexuálního zneužívání. Zmíněná studie odhaduje počet street children v Zambii kolem 75 000.

Cíl disertační práce a výzkum, který jsem zaměřila na výuku dětí v Zambii, vznikl především proto, abych podpořila myšlenku vzdělání pro všechny děti na světě, která vychází z úmluvy práv dítěte. Situace vzdělání v Zambii je dle statistik (2008) taková: Gramotnosti dosáhne v Zambii asi 70 % populace. Gramotnost je měřena schopností číst a psát u osob starších patnácti let. Na základní školu chodí podle dostupných statistik asi 59 % dětí, na střední již pouze 20 %. Ne každé dítě, které začne chodit na základní školu, má také možnost ji dokončit. Většina dětí nemá finance na povinnou školní uniformu (pozůstatek britské nadvlády), kterou velká část škol není schopna dítěti poskytnout zdarma. Chybějí peníze na knihy, psací potřeby a jiné pomůcky, které jsou nutné pro školní docházku. Děvčata, která otěhotní, jsou vyloučena za školy, aby nebyla špatným příkladem pro ostatní.

Státní školství je v Zambii na velmi špatné úrovni. Ve třídě je běžně 45 - 70 dětí na jednoho učitele a výuka probíhá pouze 4 hodiny denně. Některé děti se z těchto důvodů během své školní docházky ani nenaučí číst a psát, pokud vůbec mají možnost do školy chodit. Soukromé školství je na lepší úrovni, dětí je ve třídě méně a učitelé mají o něco lépe zaplaceno. Výuka od 5. třídy probíhá výkladovou formou a pouze v angličtině (přitom v Zambii je 73 druhů jazyků, ne všechny děti umí anglicky), kdy učitel napíše látku na tabuli a děti ji pak opisují. Kdo tedy neumí číst, psát a nerozumí anglicky, nemá pak šanci učivo zvládnout.

Dalším typem jsou školy komunitní a církevní, kde se školné nehradí, platí se pouze malý poplatek. Bohužel je takových málo a nestačí kapacitně. Kvalita výuky v těchto školách je rovněž velmi rozdílná, protože v nich vyučují často nedostatečně kvalifikovaní učitelé.

Školní docházka není povinná a je od 1. do 7. třídy zdarma. Ve všech školách je však povinná školní uniforma, školní boty, sportovní úbor a sportovní boty. Všechny pomůcky potřebné ke studiu platí rodina dítěte. Tyto požadavky dětem žijícím v rodinách pod hranicí chudoby prakticky znemožňují do školy chodit.

Školní rok začíná v lednu a dělí se na tři trimestry s měsícem prázdnin po každém trimestru. Od 8. třídy se platí školné i na státních školách. Většina dětí proto ukončí svou docházku sedmou třídou.

Volnočasové aktivity pro děti ulice je projekt podporovaný Slovenskou vysokou školou zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety. Vznikl v roce 2005 v Lusace, hlavním městě Zambie, v kompaundu (chudinské čtvrti) Kalingalinga.

V rámci mých opakovaných stáží, na sebe navazujících, jsem se věnovala problematice vzdělávání dětí ulice. Jde konkrétně o využití alternativní pedagogiky Maria Montessori. Tuto pedagogiku využívám pro tvorbu výuky a volnočasových aktivit v Zambii již čtvrtým rokem. Intenzivně se jí věnuji poslední tři roky. Hlavním cílem projektu je prevence neaktivního využití volného času dětí ulice, podpora vzdělávání. Naučit děti psát, počítat a především naučit je vnímat jejich vlastní přednosti, které děti mají vrozené a pedagogika Montessori je velice podporuje.

Volnočasové aktivity probíhají celý týden, jsou rozdělené na dny od pondělí do pátku. Každý den je specifický a má za úkol vytvořit zajímavé a kreativní prostředí pro děti, které docházejí. Děti jsou různě věkově odlišné – od tří let do sedmnácti. Denní činnosti byly sestaveny tak, aby děti nenásilně vnímaly určitá pravidla.

Program je nutno uspořádat tak, aby byl každodenně opakován (stejná pravidla), zároveň byl pestrý, navazující. Aktivity a hry je dobré zkonstruovat na ucelené téma týdne. Dětem trvá déle, než pochopí aktivitu, která je pro ně nová. Využívala jsem znalosti z kurzu Montessori realizovaného společností Montessori CR.

Pomůcky pro děti byly tvořeny převážně z místních materiálů, aby je děti dokázaly dobře vnímat a nebylo jim tolik věcí neznámých. Nejvíce jsem využívala: přírodní materiál (suché plody, fazole, kukuřice, rýže), papír, tužky, lepidlo, hodně barevných předmětů, hlínu. Během posledních dvou let se povedla zavést tzv. „rozehřívací půlhodinka“ – využívají se moderní puzzle, které jsou na bázi alternativního vyučování, zakoupené na místě. Děti to vede k soustředěnosti, pravidlu, ale také vnímání tvarů.

Pedagogika Montessori a celkově jakákoli jiná výuka než drilem, nasloucháním a pouhým předčítáním děti rozvíjí mnohem více, především proto, že jim činnosti pomohou poznat sama sebe a jak si pomoci sám. Tyto děti samostatnost potřebují, jelikož se často ocitají v neutěšených podmínkách a nemají se o koho opřít, nikdo je nevede životem. Děti jsou díky těmto aktivitám velice zručné a důsledné, to je motivuje k zahájení studia, které je tak důležité pro jejich budoucí životy.

Mgr. Veronika Šimečková
Zdravotně sociální fakulta,
Jihočeská univerzita, České Budějovice

Foto: David Švejnoha

Pokud budete mít zájem o přednášky z prostředí Afriky, které definují základní ukazatele afrického kontinentu, napoví, jak se žije v Africe, a představí nejzávažnější problémy, sociální nerovnosti tohoto kontinentu, obraťte se prosím na adresu:
Mgr. Veronika Šimečková: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , nebo David Švejnoha: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ; www.svejnoha.cz

Anotace přednášek:

Přednášky jsou realizovány dobrovolnicí Veronikou Šimečkovou, která byla opakovaně v Zambii jako dobrovolník, kde pracovala s dětmi ulice, jejich tématem je především využití jejich volného času, jako preventivní prvek rizika dětského věku. Přednášky mohou být různého charakteru: Práce s dětmi ulice; Zkušenosti ze sirotčince; Adopce na dálku; Dobrovolníci
v Africe – úskalí, rizika, rozmary této práce; Vlastní zkušenosti a zážitky z cest po Zambii.

Dále vám můžeme nabídnout přednášky cestovatele Davida Švejnohy, který navštívil africký kontinent několikrát jako cestovatel, ale také jako dokumentátor – fotograf projektů v Keni a Zambii.

Přednášky mohou být realizovány jak pro školy, tak pro veřejnost.