Při svém studijním pobytu v Dánském království, který se uskutečnil v rámci výměnného programu Erasmus, jsem měl možnost poznat fungování tamějšího školství, a to nejen teoreticky, ale i v praxi. Pokusím se podělit se s Vámi o své postřehy.

Dánský vzdělávací systém se dost blíží našemu modelu, proto se zaměřím jen na výrazné odlišnosti. Věkové kategorie vzdělávaných se téměř kryjí s českými, počáteční věk pro vstup do školy je však 7 let. Šestileté děti navštěvují třídu předškolního vzdělávání (Pre-school Class).

Stejně jako u nás poskytuje základní vzdělání (Compulsory Education) škola v devíti ročnících (Primary and Lower Secondary School), pro věk od 7 do 16 let. Výraznou hranici mezi „primární“ a „nižší sekundární“ úrovní, stanovenou ISCED 971 mezi  6. a 7. ročník, jsem nepostřehl. Moje dojmy z pedagogické praxe na „základní škole“ v Ribe (Vittenberg Schole) jsou pozitivní. Účastnil jsem se výuky ve 3. třídě, kterou navštěvuje 23 dětí (celá škola jich má asi 600) a základní odlišnosti mě zaujaly. Děti své třídní učitelce tykají a oslovují ji křestním jménem. (Nevím už, kdo mi to vysvětloval, ale prý se na začátku 60. let 20. století celý národ v rámci změn pravopisu dohodl, že gramatické vykání zruší. Jedinou výjimkou je oslovení královny, všichni ostatní si vzájemně tykají – od dětí po seniory.) Každý den začíná v 8:00 společným zpěvem – v jakémsi atriu v centru školy si děti 1. - 5. ročníku sednou na linoleum a během 15 minut zazpívají dvě písně, jejichž texty jsou promítány na stěnu před nimi. Učitelka je doprovází na klavír. Ve výběru písní se střídají třídy po týdnu, vždy jednu volí děti a jednu jejich učitelé. Hned první den naší praxe jsme pocítili rozpaky, když děti zpívaly veselou písničku o zlobivém slonovi a jako druhou jim pedagogové vybrali mollovou píseň o umučení Ježíše Krista s klavírním doprovodem výrazně funebrálního charakteru.

Po ranním zpěvu se rozejdou do svých tříd. Místnosti podobné našim, uspořádání lavic-stolečků většinou čelní i boční, všude přihrádky s pomůckami. Ve třídě je stále přítomna třídní učitelka, ale ve vybraných předmětech současně i oborově specializovaný učitel a průběžně asistent. Všichni tři pomáhají individuálně dětem řešit na počátku zadaný úkol, nebo jeden vede výklad a další se věnují vybraným dětem. Při dvouhodině dánštiny učitelka napsala plán práce na tabuli – děti v diktátu doplňovaly slova dle svého uvážení, představovaly knížku, již přečetly, a kreslily obrázek na základě toho, co učitelka četla. Specialistka vstupuje do hodiny nenuceně, diktovala dětem dánská slova, která – jak jsme se dozvěděli až dodatečně – nemají žádný význam. Cílem je nechat děti zapsat zvuk. Po vyhodnocení druhý den děti, které měly „problém“ zapsat slyšené (asi 5), odvádí specialistka k zvláštnímu cvičení poslechu.

Hlavní přestávka 9:30 - 10:00 slouží ke svačině a k pohybu. Svačiny si nosí děti dvě – dánské školy neprovozují jídelny – to je asi nejvýraznější nedostatek tamějšího školství. Nenápadná kontrola dětských potravin nás nepřesvědčila o jejich vhodnosti (chipsy, sušenky, trochu ovoce). Kromě jídla mohou ale děti i cvičit. Tedy – specificky. Na dvoře školy je trávník, kam si chodí hrát. U dveří si vezmou přílby s rohy (jako Vikingové, jenže uvnitř je zcela funkční ochranná přílba) a plastové meče a na trávníku se jimi mlátí jako Normané při bitvě. Učitelka nám vysvětlila, že tak usměrňují negativní emoce a vybíjejí svou agresivitu. Po 10 minutách bitvy zase děti meče naskládají do připravené krabice, přílby odloží opět na zítřejší den a jdou zpět do tříd.

Hodina matematiky probíhá také zajímavě – ze skříně učitelka podá pro každé dítě školní notebook, na němž žáci samostatně plní úlohy ve zvláštním programu. Základ je praktický. „Jedna kožená bunda stojí 1.200,- DKK. Pokud si koupíte dvě, zaplatíte jen 2.100,- DKK. O kolik procent je to levnější?“ Konzultoval jsem svůj zážitek s českými matematiky, kteří mi potvrdili, že obdobné slovní úlohy na procenta v české 3. třídě ZŠ nejsou myslitelné. Hodnocení je pouze slovní pro rodiče, ale děti jsou přítomny schůzkám rodičů s učitelem. Motivaci mají přirozenou, škola je baví. Jejich komunikace s námi probíhala plynně i v cizím jazyce (Dánsko vede jako úřední jazyk kromě dánštiny i angličtinu).

Zvláštní mi připadala izolace dětí s poruchami učení– tvoří samostatný ročník a s ostatními se stýkají vlastně jen při ranním zpívání. Škola to vysvětlila nedostatkem financí na jejich integraci – nemají na plat dalšího asistenta. To Čecha nepřekvapí!

Zato mě překvapil fenomén, jejž doma nemáme. 10. ročník. Během 9. třídy mají totiž studenti povinnost složit sérii závěrečných testů. (Přes svou snahu jsem žádný vzorový exemplář neobdržel, ani neviděl.) Toto výstupní „přezkoušení“ je nejen evaluačním prostředkem školy i studenta, ale také relevantním aspektem studentových možností dalšího studia. Konkrétní průběh testování je přesně stanovený, respondent volí mezi možností zkoušky koncentrované, či rozložené do několika fází. Nejzazší možnost „úniku“ před neodpustitelným testem představuje nepovinný desátý ročník, určený ke konsolidaci studentovy osobnosti a dokončení testových fází. Navštívil jsem školu (Rejsby Europæiske Efterschole), kterou tvoří pouze tento 10. ročník.

Typicky cihlová dánská stavba, přesněji: komplex propojených přízemních a jednopatrových budov, v sobě skrývá kromě (v Dánsku obligátní) společenské auly pro cca 200 osob sportovní halu se vším představitelným vybavením včetně posilovny, několik vyučovacích místností, podkrovní „sborovnu“ pracovníků, provozní kanceláře vedení školy, rozlehlou jídelnu a kuchyň s příslušenstvím, neboť studenti se zde stravují. Ale především: ubytovací kapacity pro 120 studentů, kteří zde „studují“. Pokoje obývané 2-3 studenty se podobají tomu, co většinou nabízejí české vysokoškolské koleje, jsou jen mnohem menší a přístup dovnitř je řešen jednotlivě z exteriéru. Toto „obytné křídlo“ doplňuje několik „chatek“ s obdobnou dispozicí. V pokojích, jež jsou jim přiděleny v závislosti na pohlaví, studenti žijí. Škola je založena na jejich vzájemném soužití a kooperaci. Projevuje se to např. týdenní službou pro tři studenty, kteří pracují v kuchyni. Pod dohledem stálého zaměstnance připravují pokrmy, uklízejí apod. Během tohoto týdne nenavštěvují výuku.

Třída se nijak zvlášť neliší od české, lavice-stolečky pro každého, židle dle nejnovější módy (Dánové jsou designem svých židlí naprosto posedlí!), ale během mé návštěvy probíhal týden projektového vyučování, kdy ve třídách nikdo nebyl. Žáci posedávali v nejrůznějších zákoutích školy, každý se svým notebookem (wireless připojení na internet) a řešili svůj úkol – tématem byla Evropská unie. Náplň výuky je poměrně volná, existuje časový plán, ale Dánové ke studiu nijak zvlášť nepotřebují učitele, ten vykonává jen funkci koordinátora a vychovatele. Můj prvotní dojem lze formulovat tak, že žádný učitel, s kterým jsem se v DK setkal, nic neumí. Jenže v tom tkví nejhlubší rozdíl mezi naším a jejich školstvím. Metodické postupy a praktické dovednosti jsou pro ně hlavní. Teorii nepřeceňují, a proto z oborů, jimž se nevěnují, nemají znalosti ani průměrného českého středoškoláka a v oborech, které tvoří jejich (zpravidla čtyřoborovou) aprobaci, neposkytují informace, ale pracují se studentem na rozvoji jeho schopnosti informace zpracovávat. Samozřejmé je tykání učitelům. Vztah mezi studenty a pedagogy je také mnohem méně formální než u nás, učitel je spíš starší kamarád, který pomáhá a radí. V Rejsby učitel vyučuje zhruba 13 hodin, jež zde představují plných 60 minut, ale nemá víkend a studenty „zaměstnává“ také po vyučování. Jeho plat je nadstandardní i v rámci Dánska (v přepočtu 80.000,- Kč měsíčně), a třebaže se mi jeho práce zdá kreativní, všichni si stěžují na nadměrnou byrokracii. Mají totiž povinnost vykazovat přípravy. Zvláštní jsou jejich specializace, např. dánština – basketbal. V porovnání s českou situací dominuje dánskému školství cílená atmosféra klidu. Výuka formou individuálních konzultací je častým jevem a probíhá třeba ve sborovně, na odpočívadle schodiště nebo na lavičce před školou. Hodnocení je slovní a Čecha by nemotivovalo.

Největší šok nás Čechy ale čekal večer. Ve 22:00 službu konající pedagog projde celou školu, přesvědčí se, že jsou všichni ve svých pokojích, zamkne vchodové dveře a odejde. Po celou noc v areálu není pedagogický dozor, vlastně ani žádný dospělý. Jen 120 studentů obojího pohlaví ve věku 16 let! Právě na tomto příkladu jsme si uvědomili, že přenášet některé prvky dánského školství k nám nemá smysl. Uvědomění, kterému se dánští studenti těší, je takové, že na naši otázku, zda se večer věnují příjemným, leč nežádoucím činnostem, konkrétně kouření, popíjení apod., studenti udiveně odpovídali: „Proč?“

Protože škola je soukromá, je i placená. Jeden rok, který zde student smí strávit, stojí jeho rodiče asi 60.000 DKK (cca 240.000,- Kč). Cena zahrnuje ubytování, stravování a náklady na týdenní zahraniční zájezd do některé evropské metropole. Nejen kvůli tomu je škola oblíbena. Největším přínosem tohoto zařízení je, stejně jako u dalších škol, absence stresu z limitu hodnocení a individuální přístup ke studentům. A to jsou prvky, které bychom z dánského školství do Čech přenést mohli.

Mgr. Martin Kuba

Gymnázium Mimoň