Na konci prosince jsem v rámci projektu Comenius „Europan F.R.I.E.N.D.S.H.I.P.“ navštívila město Chieti. Pod jedním ředitelstvím je tam seskupeno šest škol: tři mateřské a tři základní.

Budovy jsou většinou z šedesátých let minulého století a na jejich kabátě již zahlodal zub času. Stojí samostatně vždy vedle škol základních a zajímavé je, že ani jedna nemá školní zahradu, i když prostor s trávou by tam byl. Velmi účelné je, že každá školka má velkou společnou místnost: foyer nebo tělocvičnu, kde se spolu scházejí všechny třídy a konají se zde vystoupení a společenské akce.
Většina místností by potřebovala vymalovat a nábytek i hračky jsou hodně prosté. Prostor ale působí velmi zabydleně. Podnětné prostředí tu vytvářejí velké naučné tabule, fotoseriály ze života školy, výkresy a výrobky. Každá třída má na zdech i
v samostatných boxech portfolia dětí a práce s nimi a sledování pokroku dítěte spolu s rodiči zde má velkou důležitost.
Z fotoseriálů jsem vyčetla, že děti hodně pracují i manuálně, byly tam projekty vaření a pečení, výroby ručního papíru, práce s hlínou atp., projekty ekologické s návštěvami různých center a výlety do přírody, další mezinárodní projety v rámci Comenia a místní městské projekty věnující se historickým památkám Chieti. Velký důraz je kladen na přípravu předškoláků, mnohé naučné tabule bychom čekali spíše v první třídě základní školy.
 
Škola přijímá v září děti, kterým budou do konce února tři roky, takže hodně jich je dvouletých, v současné době se jedná o možnosti posunout limit tří let až do konce dubna, takže by nastupovaly děti ještě mladší. Podobný postup je při přechodu na školu základní, některé děti tak odcházejí v pěti a některé v šesti letech. Školka je zadarmo, rodiče platí jen některé aktivity: anglický jazyk, tanec, gymnastiku, hudební přípravku. Za dvacet hodin ročně je to většinou 20 euro. Stravování zajišťují cateringové společnosti, které mají smlouvu s městem. Rodiče platí stravné přímo městu, a to podle výše svého platu, ceny jsou rozděleny do čtyř kategorií. U stravování se chvíli zastavím, je hodně odlišné od našeho. V placené částce je pouze oběd, který je po ohřátí dětem servírován  do jednorázového plastového nádobí. Každé dítě má plastový příbor, papírovou podložku a chléb zatavený v igelitovém sáčku. Nápojem je vždy neochucená voda z PET lahví. Svačiny a nápoje na dopolední či odpolední svačinku si nosí děti z domova, ve škole není průběžný pitný režim ani žádné hrnečky či kelímky, které si z domova nepřinesou. V době naší návštěvy měl oběd tři chody: těstoviny, maso se salátem a chlebem a ovoce. Velké množství dětí ve školce neobědvá a okolo dvanácté hodiny je před školkou velký zástup rodičů, hlavně matek, které pracují na poloviční úvazek a děti si v poledne vyzvedávají.
 
Děti mají přes své oblečení pracovní zástěry s rukávem, holčičky růžové a chlapci modré. Stírají se tak společenské rozdíly a děti si chrání své oblečení při výtvarných a pracovních aktivitách. Ve školce nás hodně zarazilo, že se děti nepřezouvají. Celý den tedy chodily v botaskách či zimních botách. Jedna paní učitelka mi sdělila, že ukázat nohy je společensky nepřijatelné a v dřívějších dobách se děti zouvaly, nepřezouvání je tedy inovace. Nejsou tam také žádné koberce, jen linoleum,předcházejí tak alergii.
A nikde jsme neviděli ani postýlky, děti zde cíleně nespí. A když je někdo unavený, stulí se tam, kde si hraje. Ale protože tam nebyly ani žádné polštáře, matrace ani gaučíky, tak asi jedině na linu nebo na stolečku. Spaní ve školkách není v Itálii
jednotné, jsou školky, kde děti spí na žádost rodičů, a jsou školky, kde děti spí, protože je to v programu školky. Ve školkách, které jsme navštívili, pobývaly děti bez spaní až do půl páté. Takhle dlouho pracuje v chietských školkách vždy jen jedno oddělení, další dvě jsou otevřena do 12.30. Zajímavý je dozor na chodbách. Na každé velké chodbě, v každém patře školky je psací stůl a u něj dozor, který sleduje děti putující na záchod či do jiné učebny, otevírá dveře rodičům a návštěvám. Jinak je školka zevnitř uzamčena.
Zájem o školku je veliký. Rodiče si uvědomují, že je to prostředí, ve kterém se dítě hodně naučí. Většina dětí ve městě do školky chodí, i když je docházka nepovinná.

Ve třídě je většinou 29 dětí a pracují tam dvě učitelky. Začínají v 8 hodin ráno a končí obvykle v 16.30 hodin. Společnou směnu mají od 11 do 13 hodin. Rodiče mají možnost připlatit si ranní či podvečerní činnost školky, např. ráno od 7.30 hodin a večer do 18 hodin. Cena za tuto službu je pro rodiče 30 euro měsíčně.
 
Besídky, výstavy a další akce školy, na které jsou zváni rodiče a přátelé školy, jsou většinou dopoledne od 11 hodin, aby děti nebyly unavené. Zúčastnili jsme se vánoční besídky v každé mateřské škole a byla tam vždy taková masa rodičů a příbuzných, že jsem to u nás nikdy nezažila. Prostě si vezmou na ten den dovolenou a nenechají si to ujít. Téměř všichni své dítě natáčí a fotí a po besídce chválí a objímají. Líbilo se mi, že se pak rozdělili zpět do tříd a měli se svou učitelkou ihned rodičovskou schůzku. Vztah rodičů k učitelkám je podobný jako u nás. Rodiče „řeší“ spoustu věcí a většinou dávají za pravdu svému dítěti. Hodně problémů je vztahových a rodiče nevidí slabiny ve své výchově či ve vztazích doma, ale „hází“ vše na školku. Také si prý myslí, že mají učitelky samé prázdniny a mají spokojený život, protože si stále jen hrají.

Postavení ve společnosti se jim v poslední době zhoršuje, ale zařazují se společensky do střední třídy. Smlouvu na dobu určitou či neurčitou a výši platu určí ředitel školy ne podle věku či odučených let, ale podle schopností a aktivit konkrétní paní učitelky. Někdo si může vybrat, kde bude učit, a někdo je prostě přidělen na dobu určitou. Jako „nevhodný“ je brán i zaměstnanec s častou nemocností. Vztahy na pracovišti se pak odvíjejí od toho, zda je pedagogický sbor stabilní, nebo je tam hodně učitelek, které „cestují“. Paní učitelka Rosa, kterou jsem zpovídala, mi řekla, že má vzdělání pro základní školy, ale vzhledem k tomu, že se specializuje na anglický jazyk, může učit v mateřské škole jako kvalifikovaná. Učí deset let a její plat činí měsíčně 1300 euro. Výše platu jí byla určena na základě konkurzu, který na místo angličtinářky podstoupila a vyhrála. Učitelky, které nastupují do školek, nyní mají vysoko-školské vzdělání, ty, které tam pracovaly již dříve, jsou středoškolačky, mohou tam učit dál a nemusí si vzdělání doplňovat, pokud nechtějí.

Školství se teď hodně mění a zatím se nezdá, že by to bylo k lepšímu. Vláda ubrala školám peníze a nutí je mít stále více dětí ve třídě. V době naší návštěvy visel na jedné škole transparent, iniciovaný Radou rodičů, s tím, že rodiče nesouhlasí s vládními kroky,
a vyzýval k návštěvě protestního mítinku pro rodiče.

Školky si tvoří své koncepční materiály samy. V ročním plánu pro rozvoj dětí kladou důraz na tři hlavní věci: 1. Samostatnost, 2. Praktické dovednosti, činnosti, manipulaci, 3. Vlastní osobnost dítěte.
Diferencují úkoly podle každého dítěte. Pro každé dítě vytvářejí program podle jeho založení, zájmu, dovedností a potřeb. Na různé kroužky (angličtina, počítače, hudba, sport, atd.) mají speciální učitele, většinou ze základní školy.

Vztah učitelek k dětem je velmi přátelský, ale důsledný. Poskytují dětem tolik podpory, kolik kdo potřebuje. Ukazují dítěti, že ho mají rády, ale že také ony něco vyžadují. Doteky, pohlazení, pusy na tvář tam vzhledem k jejich temperamentu patří k běžné komunikaci s dítětem. Téměř všechny učitelky s námi mluvily anglicky a snažily se nám ve všem pomoci. Dýchaly za svoji školu a byly opravdu jeden tým. Zajímavostí bylo i jejich oblečení. Nepřevlékaly se do pracovního obleku, ale pobývaly celý den s dětmi v hedvábných šatech, sukýnkách a lodičkách.

Na závěr pobytu jsem se ptala ředitelky Paoly, co považuje za klíčové ve svých šesti školách na třech různých místech, kde je 954 dětí v MŠ a ZŠ a 79 učitelů. Vůbec nezaváhala a na první místo postavila dobré klima školy a otevřenou komunikaci na všech úrovních. A přívětivé a bezpečné klima jsme tam rozhodně všichni cítili.

Ivana Honsnejmanová