Ve školním roce 2007/08 jsem měl možnost učit angličtinu dvě skupiny prvního a dvě skupiny čtvrtého ročníku v Junction City High School (JCHS) v Oregonu díky získání stipendia Fulbrightovy komise. Navštívil jsem také několik hodin výuky na jedné ze středních škol v Colorado Springs.

Před tím jsem učil 5 let na základní škole, pak 4 roky na textilní škole a 3 roky na střední hotelové škole. Nechci opakovat všeobecně známé poznatky, že se americké děti na střední škole při výuce rodného jazyka učí zejména porozumět textům z různých zdrojů a různých žánrů, s texty a tématy si hodně hrají, pracují na projektech využívajících mezioborové vztahy, hodně píší vlastní texty, ve kterých si mají procvičit různé literární nástroje, argumentaci a vyjádření svého názoru, ale při tom si nemusí pamatovat data a poznatky. Zaměřím se na další rozdíly, které mou americkou střední školu odlišovaly od školy české.

V práci jsem se jako učitel musel řídit celonárodními americkými zákony, státními oregonskými osnovami a místní školní politikou, založenou na strategiích a předpisech školního okrsku a školní rady. Přestože jsem byl jako stipendista Fulbrightovy komise vyjmut z jeho právní závaznosti, musel jsem se snažit následovat zejména i mezi učiteli kontroverzní zákon „No Child Left Behind“. V praxi to znamená, že učitel se musí přizpůsobit nejchytřejším i nejméně nadaným žákům ve třídě, a školní úkoly a testy musí modifikovat podle jejich schopností. Vzhledem k tomu, že rozdíly mezi žáky v jedné třídě mohou být v americké střední škole obrovské, není závěrečný diplom ze střední školy rovnocenným dokumentem v rukách všech žáků, protože někteří nasbírají potřebný kredit napsáním špičkové eseje o Shakespearově charakterizaci v Romeu a Julii, zatímco druzí dostanou kredit za to, že například namalovali balkónovou scénu. Státem vydávaná učebnice literatury je nastavena pro nejlepší studenty, určitě by jí nepohrdl za těch 80 dolarů ani student anglické literatury na naší vysoké škole, ale to, co se opravdu musí v souladu s osnovami probrat, je jen její část. Protože nejsou někteří studenti schopni přečíst nebo pochopit ani texty v učebnici, učitel má k dispozici ještě čítanky se zjednodušenými texty a méně náročnými úkoly. Ještě lehčí knihy s překlady do španělštiny a stručnými výtahy nebo převyprávěnými literárními díly má učitel pro hispánské děti, které ještě mají problémy s angličtinou.

Protože americká střední škola je pro každého a je povinná, v malém městě prostě celá třída jen přejde z budovy Middle School do budovy High School, a úplná diferenciace podle schopností a zájmů je čeká až v osmnácti letech, kdy pokračují odbornými kurzy, jdou na vysokou školu, nebo do práce. Říkám úplná, protože žáci začínají směřovat k různým cílům již při výběru volitelných předmětů a potom ve třetím a čtvrtém ročníku ti, kteří se rozhodnou, že půjdou na vysokou školu, musí absolvovat určité předměty na vyšší úrovni, například dějepis a samozřejmě angličtinu. Ti, co tento záměr nemají, mívají ve čtvrtém ročníku i volné hodiny, protože potřebné základní kredity již nasbírali. Kredit z povinně volitelného předmětu mohou třeťáci (Juniors) a čtvrťáci (Seniors) také nasbírat tím, že celý trimestr pracují jako Teacher´s Aide, pomocník učitele, buď v hodinách, nebo při přípravě. Moje škola nabízela jako volitelné předměty také práci v autoopravně, svářečské dílně a v různých výtvarných pracovnách, knihovnu, pěvecký sbor, orchestr a divadelní soubor s vlastní divadelní budovou.

V JCHS je školní rok rozčleněný na tři trimestry, plánování výuky a klasifikace tedy probíhají třikrát za rok. Učitel musí na začátku trimestru žákům dát svůj plán výuky vysvětlující požadované dovednosti, učebnici a materiály, se kterými budou pracovat, klasifikační pravidla a vše, co chce mít předem podepsáno od rodičů. Tento dokument zároveň funguje jako jakási pozvánka do předmětu, motivační leták propagující hodinu, kterou spolu budou žáci a učitel trávit každý den ve stejný čas následující 3 měsíce a dva týdny. Pro učebnici zajde učitel s žáky první hodinu do školní knihovny, kde je výpůjčka elektronicky registrována na jednotlivé žáky.

Jedna výuková jednotka má 69 minut, od 8 do 15 hodin tak žáci mají 5 předmětů se 40 minutovou přestávkou na oběd. Druhá hodina je o 5 minut delší, ty jsou vyčleněny pro předčítání z denního školního zpravodaje. Ten je k dispozici na síti v učitelově počítači, odpoledne si pak žáci mohou odnést i jeho tištěnou podobu. Přes počítač probíhá každodenní komunikace učitele s ředitelem, s ostatními učiteli, a s různými kancelářemi: pro docházku, pro zpracování známek, pro pomoc slabším žákům, pro pomoc problémovým žákům, pro sportovní události apod. Pomocí několika programů učitel zadává do počítače docházku, klasifikaci, a pravidelně kontroluje emaily od vedení, kolegů a rodičů. Počítač ve své učebně má učitel propojený buď s velikou televizí, nebo s projektorem a může tak mnohá média promítat na obrazovku či plátno, včetně testů. Učitelé učí denně 4 z 5 vyučovacích period, jednu mají na přípravy. Do školy musí přicházet nejméně půl hodiny před vyučováním a odcházet nejméně půl hodiny po něm.

Učitel má zároveň ve své učebně telefon, který je také napojen na školní rozhlas, hrající důležitou roli v rychlé komunikaci. Vedení školy informuje žáky rozhlasem nejen o chystaných akcích, ale také o výsledcích sportovních zápasů z předešlého dne. Sport je v Americe neodmyslitelnou součástí života na střední škole. Velké procento žáků je členem nějakého družstva, ať už v kolektivním sportu nebo atletice. Každá škola má svého maskota, JCHS má ve znaku tygra. Ředitelka tedy oficiálně oslovuje společenství studentů i učitelů jako tygry, a ti hrdě nosí oblečení se jménem školy nebo s nápisem „Tygři“. Žáci si velice cení učitelů, kteří se chodí dívat na jejich zápasy a závody.

Kromě svého předmětu má většina učitelů na starost ještě skupinu asi 15 žáků, svůj team. Scházejí se vždy ve středu na jednu hodinu, ostatní hodiny jsou proto ten den kratší. Místo klasické třídnické práce, jakou známe u nás, je náplní těchto setkání příprava žáků na to, jak si zorganizovat svůj budoucí život a jaké dokumenty a kompetence budou potřebovat pro studium na vysoké škole nebo pro přijetí do zaměstnání. Na každý trimestr si připravují plán osobních a profesních cílů, jejichž plnění se pak průběžně kontroluje, učí se nanečisto vyplňovat různé formuláře a přihlášky, postupně si vytvářejí a obnovují strukturovaný životopis, sbírají doporučující dopisy, různá osvědčení o návštěvách trhů práce a otevřených dveří, získávají informace o tom, kde a jak se dají získat stipendia a kdy, kde a s jakým výsledkem musí ve svém volném čase vykonat placené všeobecné srovnávací zkoušky, nutné k přijetí na VŠ. 

Pokud chce žák opustit třídu při vyučování, učitel mu vypíše propustku, na kterou napíše také své jméno a čas. Žák chycený na chodbě bez propustky má absenci neomluvenou. Pokud žák trvá na tom, že musí nutně odejít např. do knihovny, i když si vyučující nepřeje jeho nepřítomnost v daném okamžiku, učitel mu na propustku napíše, že jej propouští, ale neomlouvá. Tímto způsobem také učitelé omlouvají žáky, kteří se u nich zdrželi a na další hodinu přicházejí pozdě. Učitel zaznamenává na začátku každé hodiny absenci do počítače, včetně neomluvených pozdních příchodů. Omlouvání absence si žáci a rodiče vyřizují s docházkovou kanceláří. Jakmile se tato kancelář u žáka dopočítá absence v jednom předmětu nad 6 hodin za trimestr, posílá dopis rodičům a ti se musí okamžitě spojit s vyučujícím a domluvit se, co musí žák splnit, aby byl klasifikován. Známkování vychází z každodenních písemných nebo ústních úkolů, dlouhodobějších projektů a závěrečných trimestrálních testů, tzv. finals. Při výuce jazyka a literatury jsem každý den rozdával žákům nějaký ofocený pracovní list nebo slohový písemný úkol, vztahující se k probíranému tématu nebo textu. Rychlejší žáci také byli zvyklí dostávat úkoly navíc nebo možnost napsat esej za extra kredit. Americký žák je zvyklý, že má na tabuli podrobně, až na minuty, rozepsán plán hodiny i s tím, za kolik bodů bude úkol (Assignment). Žáci také rádi na začátku hodiny diskutují s učitelem, co se bude ten den dělat.

Průběžnou klasifikaci a časový harmonogram testů si mohou rodiče prohlédnout na webových stránkách školy, kde má každý vyučující prostor pro všechny své třídy a předměty. Je zde publikován i v úvodu zmíněný plán učiva na celý trimestr. Známky na těchto stránkách musí učitel doplňovat nejméně jednou za 14 dní, ostatní informace povinné nejsou. Učitelé zase na oplátku mají ke stažení k dispozici veškeré seznamy žáků, telefonní seznamy, pedagogické časopisy, dokumenty a formuláře a přístup k mnoha elektronickým zdrojům pro výuku, např. si mohou stáhnout krátké dokumentární filmy korespondující s osnovami.

Do školní jídelny chodí menšina žáků a jen pár učitelů, tato služba je určena spíše sociálně slabším žákům. Žáci většinou odjíždějí auty na oběd do města, učitelé se scházejí ve společenské místnosti a popovídají si nad rychlovkami z mikrovlnky. To, že žáci smějí odjíždět autem během polední přestávky, je privilegium, o které mohou přijít, když se dopustí závažnějších přestupků, nebo když je vedení školy dlouhodobě nespokojené s jejich chováním. O tuto výsadu potom však nepřijdou jednotlivci, ale celá škola.

Ve školním řádu je stanovena klasifikace přestupků, za méně závažné, jako je např. opakované vyrušování při hodině, učitel většinou posílá žáka na „poškolu“. K tomu najatý speciální učitel  zůstává v jedné třídě s těmito provinilci dvakrát týdně od 15 do 16.45. Jsou sem posílány i děti, které v hodinách dlouhodobě odmítají vypracovávat úkoly, aby si doplnily, co neodevzdaly včas. V případě závažnějšího porušení kázně vyplní učitel hlášení a odevzdá je s příslušným žákem vedení školy. Žák je pak většinou na několik dní vyloučen ze školy.

Celá škola se velmi často shromažďuje v jedné z tělocvičen, aby si připomněla důležité události ve sportovním životě školy, státní svátky a výročí, vyslechla zajímavé hosty, důležité akutní informace, nebo aby se žáci zúčastnili různých soutěží nebo voleb. Volí se tak například zástupci do školního senátu, nebo královna krásy v době „homecoming“, což je slavnostní týden před posledním školním fotbalovým zápasem sezóny. Tato shromáždění jsou většinou organizována skupinou studentů, kteří připravují program, promítají vlastní reportážní videa a prezentace, a tuto činnost dělají v rámci volitelných předmětů „Leadership“ (Kurz pro studentské vedoucí) a „Journalism“ (Novinářský kroužek). Ti samí žáci vydávají i školní měsíčník

Skladbu předmětů si sestavují žáci s rodiči v předstihu před letními prázdninami na základě seznamu povinných a volitelných předmětů a od druhého ročníku mají v tomto seznamu také ty předměty, z nichž předchozí školní rok propadli nebo nebyli klasifikováni. Škola tak podle získaných seznamů vytváří skupiny a rozvrh na další školní rok již v červnu a učitelé znají svůj budoucí úvazek v předstihu. Škola také hned vidí, kolik bude na příští rok potřebovat vyučujících. Pokud nějaký žák zapomene odevzdat svůj výběr předmětů v termínu, škola jej do tříd umístí sama podle osnov a volných míst. Výjimečně si žáci mohou požádat o změnu rozvrhu ještě na začátku září, ale pouhým důvodem nesmí být antipatie k přidělenému učiteli.
Velmi časté jsou nácviky hromadného úniku v případě požáru a bezpečnostních opatření v případě přítomnosti ozbrojeného člověka. Toto opatření jsem zažil i „na ostro“, když jsem byl jako dobrovolník z řad rodičů pomáhat s dozorem na školním výletě třídy mého syna. Když se třetí třída vrátila odpoledne do školy, vedení školy přes školní počítačovou síť nařídilo uzamknout třídy, zhasnout světla, schovat žáky do rohu pod lavice a čekat na další pokyny. To jsou opatření v případě podezření na přítomnost střelných zbraní ve škole nebo okolí. Později jsme se dozvěděli, že někdo z obyvatel z blízké rezidenční čtvrti slyšel výstřely, zavolal okamžitě policii a ta ihned informovala základní školu. Policie nakonec zjistila, že výstřely byly slyšet až z poměrně vzdáleného soukromého lesíka, kde někdo cvičně střílel na terč. Nutno podotknout, že jsem měl nepříjemné pocity již při nácvicích tohoto postupu v práci, natož pak při skutečné události.

Poměrně častá a odůvodněná byla školení učitelů ve věci procedur, postupů a zákonných předpisů týkajících se učitelů v případě, že mají u žáka podezření na držení nebo požití omamných látek. Některá ze školení vedli pracovníci kriminální policie a protidrogového oddělení. Veliké procento dětí pocházelo bohužel z neúplných nebo z důvodu závislostí nefunkčních rodin. Pro hrstku dětí byla škola jediným „domovem“, v době mimo vyučování byly bezdomovci, nebo pobývaly střídavě u známých.

Pozitivní motivace učitelů vedením i žáků učiteli a budování pocitu sounáležitosti s komunitou jsou základními stavebními kameny školy. Hrdost na svou zemi a vědomí důležitosti a jedinečnosti své osobnosti strukturu vzdělání zastřešují. Americká vlajka nevisí jen ve třídě učiteli nad hlavou, ale lidé si ji vyvěšují i na svých domech, garážích a zahradách, malé vlaječky si zapichují i kolem záhonků, mají je na autech. Na začátku shromáždění se buď zpívá národní hymna, nebo se říká slib věrnosti vlajce. Po roce mi už nepřišlo vůbec divné, že nám ředitelka často opakuje, že je na nás hrdá, že jsme ten nejlepší tým, a že by bez nás škola nemohla existovat a to, že rodiče na dětských hřištích chválí své ratolesti za sebemenší pokus, ať už úspěšný, nebo neúspěšný, slovy „Good job!“. Jen já jsem se musel hodně rychle podobnou taktiku naučit, abych mohl se svými žáky vycházet. Na jednu stranu jsem velmi rychle pochopil, že neuspěji se svým klasickým českým přístupem, ve kterém je pozitivní motivace převálcována požadavky na studentovu disciplínu a zodpovědnost, ale také to, že pokud svou trpělivostí a vřelostí ukážu studentům, že jsem ve škole kvůli nim, protože mi na nich záleží, většina z nich mne pak bude mít opravdu ráda. Menší důraz na disciplínu a nevyslovený, ale jasný požadavek na učitele, aby žáky spíš pobavil a zaujal, způsobují, že odevzdanost učitelů a snaha státu ochránit děti před sebeméně negativními vlivy (samozřejmě násilím, vnucováním politických nebo náboženských názorů, ale také například častou kritikou, která by mohla vést ke snížení jejich sebevědomí) sice způsobí, že američtí středoškolští studenti jsou v prvních ročnících více či méně rozmazlenými dětmi s chováním našich šesťáků, ale ve čtvrtém ročníku se již setkáváte s osmnáctiletými studenty podobnými těm našim. Mají už jasno v tom, jak by měly vypadat správné studijní návyky, a jestli se přiřadí k té části, která je bude ctít v rámci svých ambicí, nebo jen školu dochodí a půjdou do práce. Na rozdíl od těch našich je však nečeká žádná závěrečná zkouška. Na další cestu jsou připraveni ne svými znalostmi, jak se o to pokouší naše maturita, ale svým přístupem a rozhodnutím.

Slušnost se u amerického žáka neprojeví tím, že vás pozdraví při příchodu do vaší učebny, ale tím, že vás hlasitě pozdraví při setkání v nákupním centru a tím, že vás považuje za svého partnera v cestě životem. Učitelé jsou velmi dobře informováni o jejich rodinné situaci a problémech nejen vedením školy a speciální pedagožkou, ale někdy také od samotných žáků, kteří se svěřují o svých zážitcích a zkušenostech v častých osobních esejích.
Provozní porady bývaly i ráno před vyučováním, kvůli pedagogickým radám bylo jednou měsíčně vyučování kratší. Nemohu nezmínit skutečnost, že vedení školy a hlavní sekretářka vždy připravili nějaké občerstvení. V rámci utužování kolektivu jsme jedno odpoledne místo sezení na poradě trávili geocachingem, neboli honbou za pokladem pomocí turistického GPS přístroje. Neformální setkání probíhala vždy u někoho z kolegů doma, nebo spíš na zahradě, formou potlucku, kam každý přinesl něco, co uvařil nebo upekl.

Učebna, ve které učitel zůstává a střídají se v ní žáci, je jeho královstvím. Odborná literatura a mediální technika jsou jen tím základním, co se ve třídě nachází. Učitelé věnují výzdobě a vybavení své třídy čas, peníze, i svou osobnost. S americkým učitelským platem se to dá, tím spíše, když všechny základní kancelářské, z našeho pohledu i nadstandardní potřeby, dostává učitel od školy. Americké školy si také libují v tabulkách a plakátech s moudrými citáty, s vtipnými poučkami z oblasti vědění a učení, či v kreslených vtipech dotýkajících se výchovy a komunikace. U nás by nám přítomnost takových citátů připadala možná až naivní, ale dnes si bez nich už americkou školu nedokážu představit. Přímočaré a až teatrální připomínání většinou amerických osobností nemá za cíl nic jiného, než prohlubovat národní hrdost a znovu připomenout žákům, že každý jedinec se může ve svobodné společnosti prosadit a něco dokázat.

Učitel má k dispozici zákonem daných 10 dní za školní rok, které si vybírá, pokud potřebuje zůstat doma z důvodu nemoci. Pro tyto dny nemusí mít lékařské potvrzení. Další dva dny má k dispozici k zařizování soukromých záležitostí. V případě nepřítomnosti ve škole učitelé nesuplují za sebe navzájem. Každý má u sebe oblastní telefonní seznam suplujících učitelů, kteří nemají stálý pracovní úvazek, ale nechávají se najmout právě v případě nutnosti záskoku. Pokud víte, že nepůjdete do práce, nebo se večer necítíte dobře, sami si obvoláte tyto učitele a pak už jen dáte vědět sekretářce, kdo za vás přijede suplovat. Pokud je vám skutečně mizerně, nebo se vám nedaří nikoho sehnat, pak si to vezme na starosti sekretářka.

I státní škola může doplnit na svém hřišti pořádané sportovní akce prodejem výrobků žáků nebo jiných předmětů a získat tak finanční prostředky, nebo přímo pořádat soutěžní a prodejní akce. Obzvláště upomínkové předměty a oblečení s logem školy a školním maskotem se dobře prodávaly. Školní trika, mikiny a čepice se pro mnohé děti stávají přirozenou a dobrovolnou uniformou. Když naše škola potřebovala více peněz na sportovní činnost, uspořádala bazar, na kterém se prodávaly dětmi a jejich rodinami přivezené předměty od hraček a sportovního vybavení, přes knihy a časopisy po nábytek, hudební nástroje a elektroniku. Jednou z akcí přinášejících zisk byla také soutěž družstev o nejlepší chilli omáčku.

Škola má nejen možnost využívat sponzorských darů, ale také dobrovolně zdarma pomáhat. Dobrovolnictví a charitativní činnost jsou dalšími základními rysy americké společnosti a stavebními prvky výchovy. Mnoho žáků školy i jejich rodičů zdarma pomáhá škole i mimoškolním organizacím, ať už s průběhem kulturních nebo sportovních akcí, nebo  při akcích s přímým charitativním zaměřením. Učitelé školy například jeden den pracovali bez nároku na mzdu v místní restauraci McDonald´s a výtěžek byl věnován dětskému domovu.

Přestože učení bylo velmi náročné, mohl jsem se mu jeden školní rok plně věnovat, aniž bych se ve škole musel starat o cokoliv jiného. Čtyři měsíce po návratu mi nejvíce schází živý anglický jazyk, vybavenost učeben, knižní a elektronické zdroje, a zejména pomocné doplňkové materiály pro výuku literatury, slohu a jazyka. Přestože oceňuji věčně tvořivou stránku svého povolání, líbilo se mi, že nemusím neustále vymýšlet nové aktivity a cvičení, protože stačilo otevřít několik průvodců a příruček k danému textu nebo tématu a vybrat si. JCHS se svými pěti sty žáky asi nemůže být srovnávána s větší školou v některém z velkých měst. Má zkušenost byla v porovnání se zahraničními učiteli umístěnými ten rok v prostředí velkoměst na východě mnohem pozitivnější. Kolegové i žáci mne okamžitě vzali mezi sebe, a nic se nezměnilo, i když jsem později přestal být to nové a zajímavé. Byl to velmi hodnotný rok pro mne i celou mou rodinu, která byla se mnou.

Jan Mach