Tato škola se nachází v oblasti s relativně vysokou hustotou osídlení  Nurmijärvi, nedaleko Helsinek. Školu navštěvuje v 5 objektech 670 žáků. Ve škole vyučuje 26 učitelů, 10 školních asistentů, 3 pracovníci v kuchyni, 3 uklízeči a  školník.

Většina pedagogů jsou třídní učitelé, 5 je speciálních, 2 jsou zaměřeni na rukodělné a řemeslné činnosti a 1 učitelka anglického jazyka. V objektu školy funguje každý den školní zdravotní sestra. Celá škola zajišťuje vzdělávání v rámci nižšího základního vzdělání. Zřizovatelem je zajištěn odvoz a svoz dětí  ze vzdálenějších lokalit  školním autobusem. Děti mají zajištěný, státem placený, teplý oběd ve školní jídelně. Jídlo si berou samy a množství podřizují momentální potřebě. Chovají se disciplinovaně a slušně.

Měli jsme možnost navštívit několik výukových hodin. Hlavním dojmem je přímá vybavenost učeben, kdy je možnost aktuelně podle potřeby použít potřebný edukativní materiál. Ve třídách jsou stolky pro jednoho žáka, aby byla zajištěna individuální práce a maximální soustředění. Možnost pracovat mimo třídu na chodbě koresponduje se snahou přistupovat k výuce podle okamžitých potřeb žáka. Během přestávek děti chodí ven na školní dvůr, velmi organizovaně a samostatně s velkou dávkou osobní zodpovědnosti při návratu do výuky.

Při hodinách hudební výchovy byly všechny děti plně a aktivně zapojeny do zpívání. Všechny zpívaly nebo hrály na hudební nástroj. Také všechny děti byly schopny hrát na zobcovou flétnu. Používané učebnice jsou bohatě ilustrované a na dva roky. Na hudební výchovu tématicky navazovala hudební dílna, která byla nabita mnoha nápady, jak na pracovní činnosti, tak na hudební výchovu. Inspiraci z této hodiny použily paní učitelky minulý týden v hodině pracovních činností a vyráběly s žáky „bzučícího komára – vážku“. Dětem se dílo povedlo, hodina se jim moc líbila a měly dojem, že jsou obohaceny o prožitek sdílení činnosti s finskými dětmi. Při jiné hodině hudební výchovy některé děti měly hudební nástroje, další zpívaly na podiu píseň a paní učitelka doprovázela na klávesy a následně se v aktivní činnosti skupiny dětí vystřídaly, tím se vlastně děti učí také poslouchat a vnímat hudbu. Vybavenost učebny hudebními nástroji je na vysoké úrovni a děti jsou vedeny k aktivnímu zapojení. Bylo vidět, že je zpěv baví a přináší jim uspokojení. 

Při hodině mateřského jazyka ve 2. třídě paní učitelka dětem četla pohádku, následně promítla obrázkovou osnovu a děti poměrně pomalu psaly obsah pohádky. Při zápisu používaly psací písmo do sešitu s pomocnými linkami. Učebnice mají srovnatelné s našimi, ale jsou vybaveny také náročnější látkou pro rychlejší žáky. Během výuky jsme měli možnost vidět použití magnetické tabule v rámci hodiny podobné naší prvouce.

Naše škola klade důraz na výuku anglického jazyka. Proto bylo velmi zajímavé porovnání organizace zajištění těchto hodin. V námi navštívené  finské škole pracuje jeden kvalifikovaný učitel angličtiny, který učí děti od třetích tříd v jazykové učebně. Výuka je však zahájena v první třídě pod vedením třídních učitelů. Během těchto dvou let používají finské učebnice a výuka je založena především na mluvené formě a jednoduchých tématických okruzích (barvy, čísla, rodina, zvířata).  Jazyk je používán a stavěn na životních situacích rodiny medvědů. Ve vyšších ročnících  se vyučuje podle anglické učebnice WOW ( Oxford University Press), které jsou koncipovány velmi podobně jako řada Chatterbox používána v naší škole. Inspirativním rozdílem bylo, že pracovní sešity ve Finsku také využívají svého rodného jazyka a pokyny ke cvičení jsou ve finštině.

Velmi zajímavá je ve Finsku organizace péče o děti s SPU. Před nástupem do školy proběhnou osobní jednání s učitelkami v mateřské školce, které upozorní na děti s možnými budoucími výukovými problémy. Některé děti mají již zprávy a posudky z center mimo školu. V tomto případě se psycholog dostaví do školy a společně s rodiči navrhnou a vedou postup při nástupu do školy a nastíní přístup k dítěti ve vzdělávacím procesu. Tyto děti jsou většinou zařazeny do tříd speciálních s počtem dětí do deseti. Takové jsou v této škole tři. Mají třídního učitele SP a asistentku, která pomáhá všem dětem ve třídě podle potřeby. Dětem z těchto tříd je umožněno se poslední rok zapojit do hlavního vzdělávacího proudu, aby přechod na druhý stupeň základní školy byl více samostatný. Finský systém klade velký důraz na inkluzivní přístup. Děti nejsou zcela izolované od ostatních. Lze pozorovat mnoho společných aktivit od společného obědvání až po účast na hodinách výchov. Vzájemné vzdělávací procesy se velmi prolínají. Pokud se proces inkluze nedaří, jak je žádoucí, lze docházku prodloužit o jeden rok, podle zaběhaného schématu.

Po nástupu do školy během podzimních měsíců vedoucí speciální pedagog otestuje všechny děti, aby se předešlo následným a opožděným terapeutickým intervencím. Děti pracují v přirozeném prostředí školy, se svoji známou třídní učitelkou a za přítomnosti speciálního pedagoga, nejsou stresovány cizími osobami, prostředím neznámé ordinace a potažmo také nervozitou rodičů. Tento přístup je zcela samozřejmý a normální. Práce školního speciálního pedagoga je chápána jako důležitá, podpůrná činnost celého výukového procesu. Dětem, které vykazují deficity v některých kognitivních funkcích, je věnovaná péče a je sledován jejich pokrok po určitých časových údobích, nebo dle potřeby speciální pedagog dětem věnuje péči zpravidla jednou týdně v systému párové práce nebo v maximálně pětičlenných skupinkách, opět podle závažnosti deficitu. Děti odcházejí na tuto podpůrnou, mnohdy terapeutickou, výuku z příslušných hodin. Kmenoví učitelé péči podporují a hodnotí ji velmi pozitivně.

Děti podle individuálních potřeb mají vypracované individuální vzdělávací plány, které zohledňují jejich zvláštnosti ve vzdělávacím procesu. 

Školní speciální pedagog má také možnost vést lehčí logopedické nápravy spadající spíše do problematiky dyslalií. Rodiče však nemusí po pracovní době s dítětem běhat do logopedických poraden. Zdálo se mi, že také intenzita péče je daleko vyšší, než je možné zajistit v našich podmínkách.

Spolupráce s rodiči je samozřejmá a odehrává se v atmosféře vzájemné důvěry. Děti dostávají domů minimum domácích úkolů, ale opět je vše přizpůsobeno aktuálním potřebám dítěte.

Celkově lze hodnotit finský systém z pohledu těch, kteří nejsou do života vybaveni svým kognitivním potenciálem tak, jak jej má většina populace. V celé oblasti je pouze jedna speciální škola pro děti se závažnými postiženími. V systému finského školství je snahou děti maximálně zapojit do hlavního vzdělávacího proudu. Vysoce humánní přístup ke vzdělání dává všem dětem šanci v průběhu vzdělávacího procesu se zapojit co nejvíce dle jejich možností (již jsem zmiňovala učebnice s možností práce také pro nadané žáky). Běžné prostředí děti s handicapem motivuje a rozšiřuje jejich mentální pole daleko intenzivněji než prostředí segregované. Také zdravé děti si rozvíjejí svou schopnost empatie a spolupráce právě v prostředí, které je k tomuto připravené a pozitivně nakloněné. Možná právě proto se děti cítí bezpečně, jsou klidné, jakoby vychované, protože vrací důvěru, kterou dostávají. Celou školou dýchá příjemná atmosféra vzájemné spolupráce a laskavé profesionality.

Také my jsme se cítili příjemně. Společně máme pocit, že naše pracovní cesta do finské školy obohatila naše pedagogické cítění a názory v pozitivním slova smyslu. Za velmi cenné považujeme možnost sdílení našich postřehů z výuky se svými kolegy, kteří projevili intenzivní zájem o naše zkušenosti.

Olga Novotná
speciální pedagog ZŠ a MŠ Bílá Praha 6