Bill Gates, zakladatel společnosti Microsoft, byl vždy označován odbornou i laickou veřejností jako vizionář. Když v roce 1995 vydal svou knihu The Road Ahead, jednalo se o knihu plnou vizí a revolučních myšlenek. Splnili se jeho vize?

Gates ve své knize popsal velmi přesně možnosti a vývoj internetu, jaké změny s sebou jeho rozšíření přinese a jaká úskalí jsou s tímto fenoménem spojená. Především je však kniha velmi dobrým návodem a popisem příležitostí, které informační dálnice, jak Gates nazývá technologie digitálního věku, přináší všem, jedincům, podnikům i vládám celého světa.

Kniha The Road Ahead, která byla pod českým názvem Informační dálnice vydána v české republice již v roce 1996, se setkala celosvětově s velikým zájmem a je aktuální i nyní, což souvisí s větším rozšířením digitálních technologií v naší zemi a tím i s větším pochopením obsahu i laickou veřejností. Co se zdálo být před patnácti lety jako příliš vzdálené, je dnes již zcela samozřejmé.

V našem časopisu se věnujeme technologiím ve školství i situaci na trhu práce často a to popisem aktuálních projektů, nabídek a praxí ve školách. Nebude od věci si připomenout, jaký rozvoj ve výše jmenovaných tématech předpovídal ve své knize Bill Gates.

Zdroj: Informační dálnice, 1995 (The Road Ahead)

Kapitola Vzdělání:nejlepší investice

V kapitole Vzdělání:nejlepší investice Gates píše:…“už velcí pedagogové dobře věděli, že vzdělání nezískáváme jen ve škole pod dohledem pedagoga. V dnešní době není vždy snadné uspokojit svou zvědavost nebo vybřednout ze zmatku tím, že nalezneme potřebnou informaci. Informační dálnice nám však poskytne přístup k nezměrnému bohatství informací, kdekoli a kdykoli je budeme potřebovat.“ Podle Gatese technika nevede k dehumanizaci školství, ale naopak technologie obohacují výuku o další lidský rozměr. Stejně jako ostatní velké firmy i školství musí přebudovat své fungování tak, aby dokázalo využít maximum efektu z technologií a jejich využívání. Gates se při tom odkazuje na Howarda Gardnera, profesora Harvardovy university v oboru dalšího vzdělávání pedagogů, podle něhož nedokáže hromadné vzdělávání zohledňovat různé potřeby dětí plynoucí z jejich odlišností. A právě technologie nabízejí různé metody a usnadňují práci učitelům, kteří díky multimediálním dokumentům a nástrojům mohou přizpůsobovat výuku individuálně svým žákům. Už tehdy, v době před 15 lety Gardner kladl důraz na spolupráci škol s průmyslem.

Podle Gatese je mylné předpovídat strašidelné scénáře, že technika nahradí práce učitele. Technologie nesnižují lidskou práci a talent, naopak potřeba zapálených, tvořivých učitelů, ředitelů i rodičů tím stoupá. Díky informační dálnici může mnohem více studentů čerpat z prací svých učitelů a jiných autorů. Učitelé mohou velmi inovativně připravovat své hodiny a žáci s podklady interaktivně pracovat.

Hlavně v důsledku nižších školních rozpočtů jsou dnes stále mnohé školy technologiemi nedotčené, neboť rozvoj a plné uplatnění technologií na školách souvisí s nutností zajistit a zaplatit kvalitní administrátory jakož i vybavení výkonnými počítači. Také fakt, že neexistuje jednotná systémová podpora ze strany telekomunikačních společností s jednotnými výhodnými podmínkami pro školy je brzdou. Jsou školy, které mají připojení zdarma, jiné za smluvní ceny a jiné za standardní.

Přesto všechno probíhá trvalý čas změn, kdy technologie nabývají ve školství na významu a stávají se běžnou součástí výuky. V každé zemi je situace odlišná a většinou ovlivněná podporou státu a jeho politiky.

A jak ve své knize již před patnácti lety popsal Gates podobu výuky? Podle Gatese výuka bude zahrnovat multimediální presentace, kdy domácí úkoly budou vyžadovat práci s elektronickými dokumenty ve stejné či větší míře jako s papírovými učebnicemi. Učitel bude studenty vybízet a motivovat, aby sami aktivně vyhledávali informace, k čemuž jim technika poskytuje podmínky. Žáci mohou získat odpovědi na své otázky okamžitě. Mohou pracovat jednotlivě či ve skupině, učitel může více času věnovat jednotlivcům a více se zaměřit na řešení problémů než na vykládání samotné látky, kterou při práci s počítačem mohou děti nastudovat dopředu. Stejně jako učitel díky technologiím může urychlit a zefektivnit svou přípravu na hodinu, podobně se mohou připravovat i žáci. Během krátké doby může učitel pro žáky připravit audiovizuální presentaci a to za použití videí, obrázků a fotografií. Předem si učitel může připravit odpovědi na možné otázky studentů, může využít animované grafiky pro názornější efekt a studenty vybavit užitečnými odkazy na informační servery, kde mohou k dané látce získat více informací. Ti pak mohou doma či ve školní knihovně studovat učivo ještě rozsáhleji než při samotné hodině nebo jen z obsahu učebnice.

Počítače připojené na internet a školní intranet pomohou učitelům sledovat práci svých studentů a vyhodnocovat ji. Učitelé budou zadávat domácí úkoly včetně hypertextových odkazů na elektronický materiál. Studenti mohou využívat multimediální dokumenty, vytvářet své odkazy a své práce ukládat na síti. Učitelé mohou práce svých studentů sdílet s ostatními učiteli. Speciálně vytvořený program pro učitele umožní souhrnné informace o práci studentů udržovat včetně přehledů jejich školních výsledků, čímž zásadně ubude administrativa. Posléze tak učitel získá čas, který může více věnovat práci se studenty a jejich individuálním požadavkům.

Další výhodou počítačové výuky podle Gatese jsou změny ve zkoušení. Pomocí interaktivní sítě si mohou studenti simulovat zkoušení a testy a lépe se na ně připravovat. V klasickém pojetí školních testů je příprava pro studenty omezená právě vzhledem k omezenému zdroji informací jen v papírové podobě a velká část studentů zájem o testy předstírá a po několika neúspěších si k nim vypěstuje negativní vztah.

Mnoho firem poskytuje interaktivní softwarové produkty pro domácí výuku a přípravu žáků a to v oblastech matematiky, jazyka, biologie, a dalších předmětů. Děti tak získávají velmi užitečné a funkční nástroje, jak si vybudovat základní vědomosti. Zde je na místě součinnost rodičů.

Někteří rodiče se obávají vlivu počítačů na své děti a mají pocit, že ztrácejí nad nimi kontrolu. Většina počítačově gramotných rodičů si však uvědomuje význam techniky při domácím studiu a se stále dokonalejšími kontrolními prvky, jež lze na počítači nastavit a tím regulovat obsah, se domácí počítač stává pomocníkem, nikoliv hrozbou. Spolupráce rodičů je nutná a potřebná a postoj rodičů, aby se o celkovou výuku postarala jen škola, je špatný. Informační technologie mohou usnadnit domácí vyučování a to za podpory rodičů, u kterých je nutná znalost a ochota dítě podporovat.

Gates v knize také předpovídá, že rodiče, odborníci i politici na místní a centrální úrovni se budou moci do vzdělávacího systému zapojit. Zajímaví lidé se mohou zapojovat do diskusí a videokonferencí v rámci online přenosů organizovaných v rámci výuky na samotných školách.

Školní internet, elektronická komunikace mezi školou, rodiči a mezi školou a studenty vysokých škol je už dnes běžnou praxí. Na co Gates poukazuje a co není ani dnes zodpovězeno jsou otázky na politické i celospolečenské úrovni. Mohou studenti využívat přenosné počítače na všech hodinách a do jaké míry? Smějí se během hodiny připravovat na jinou hodinu? Smějí mezi sebou komunikovat elektronickou poštou v rámci výuky? Smí učitel monitorovat obsah obrazovky žáka?

Závěrem kapitoly o vzdělávání Gates píše: „Informační dálnice přesune těžiště vzdělávání z instituce na jednotlivce. Konečným cílem je přivést lidi k tomu, aby neusilovali jen o získání diplomu, ale aby se těšili z možnosti celoživotního nepřetržitého studia.“