Nosíte klobouky? Nebo ho snad právě máte na hlavě? Nemáte? Tedy možná říkáte že nemáte. Možná jste o tom i přesvědčeni. Pohledem "Myšlení šesti klobouků", o kterém se dočteme uvnitř časopisu, bychom ale našli řadu z nás, co svůj názor poopraví a přiznají si, že vlastně ano. Ano, nějaký "klobouk" máme pořád na hlavě. Někdy je to ten racionální, někdy emocionální, někdy kreativní ... Pod jasně pojmenovanými a označenými klobouky se to krásně špekuluje, plánuje, inovuje, rozčiluje i raduje. Pod jasně pojmenovaným kloboukem je totiž jasné, do jakého kontextu naše špekulování, plánování a chování vůbec zasazujeme. A nejen nám samotným se to ujasní. Jasnější je to i všem okolo. 

Ta představa našich "šesti klobouků" - jakkoli trochu nepraktická a míjející současné módní trendy - by mnoho věcí zjednodušila. Pokud by všichni kolem viděli, že mám nasazen klobouk, jehož barva všem říká, že teď  dávám průchod emocím, tak jen provokatéra a ignoranta napadne reagovat na má slova replikou "to nemá logiku". Stejně tak bych se ale já, majíc na hlavě emocionální klobouk, neměl hrnout do debaty s lidmi, kteří všichni vedou strukturovanou racionální diskusi, na znamení čehož si všichni vzali své parádní racionální klobouky. Skočit jim do takové diskuse ve svém nepatřičném klobouku, by bylo stejně vhodné jako přijít do opery v plavkách. 

V plavkách do opery nikdo nechodí. Do řady názorových střetů však vstupujeme dosti často způsobem, který decentně nazvěme třeba nepraktickým. Kdybychom všichni měli různé klobouky, nikoho by neudivilo, že si nerozumíme, ač všichni mluvíme česky. To že všichni máme kravaty nebo montérky by nás nemátlo - klobouky by nás prozradily. Situace by byla přehlednější a většina by tak mohla ovládat to, co už dnes skoro neumíme. To, co dnes bez klobouků dokáží jen nemnozí - vyladit se na společnou letovou hladinu a na ní potom diskutovat, pracovat, radovat se nebo přít.

Tyto řádky čteme v měsíci květnu. V máji. Ten letošní není jen lásky čas, ale je také čas kampaní a voleb. Jak jste si jistě stačili všimnout, převážná většina z těch, kdo k nám v čase volebním mluví klobouky nenosí. Dívejme se pozorně, naslouchejme a oceňujme i sebemenší náznaky toho, když je někdo schopen nasadit si klobouk, pojmenovat jakého druhu je (ten klobouk) a konzistentně s tím mluvit i jednat. Zatím jsme spíš svědky toho, že jediné a opravdové mistrovství co se klobouků týče, je nasazování těch s rolničkami všem okolo. 

Neberme to na lehkou váhu. Jakkoli je to zatím rozmlžené, našeho příštího ministra vzdělávání téměř jistě známe. Slyšeli jsme o něm/ní a víme, jestli klobouky raději nosí nebo spíš nasazuje. Jen nevíme, který/která z těch mnoha známých a možných tváří to bude. Než se to dozvíme, tak se budeme rozhodovat a vybírat si. A statistiky a průzkumy říkají, že je nás hodně takových, kteří neví jak se rozhodnout a podle čeho poznat, že ten nebo ta jsou ti praví. Po ovoci poznáte je - to je tisíce let jisté a prověřené. Možná ale i po klobouku... to bychom mohli otestovat na konci měsíce května roku 2010.

Šťastnou ruku Vám přeje

Ivo Jupa