Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pracovalo od začátku roku na strategii, jejíž realizace má podpořit smysluplnější využívání digitálních technologií pro učení a vzdělávání. Jedním z hlavních autorů je Ondřej Neumajer, na kterého jsme se obrátili s několika otázkami.

V jaké fázi se nyní nachází strategický záměr projektu MŠMT Digitální vzdělávání – Touch Your Future?

Je to trochu složitější, ale zkusím to zjednodušit. Připravovaná Strategie digitálního vzdělávání reaguje na dvě vládní usnesení, jedním z nich je zmíněný strategický záměr Digitální vzdělávání – Touch Your Future, druhým je Digitální Česko v. 2.0, Cesta k digitální ekonomice, v rámci které má vzniknout Strategie pro zvýšení digitální gramotnosti a rozvoj elektronických dovedností občanů.

Cílem je, aby materiál, který vznikne na základě prvního z usnesení, byl využit i pro druhé a nevznikaly dva zásadně odlišné dokumenty. Hlavní rozdíl bude v tom, že aktuální znění Strategie se týká především počátečního vzdělávání, a dokument by měl jít do vlády na podzim letošního roku. Do poloviny roku 2015 se pak bude pracovat na rozšíření materiálu o další vzdělávání, tedy celoživotní učení. Ten je navíc především v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, se kterým MŠMT na tomto spolupracuje. Podrobněji tedy mohu hovořit pouze o prvním dokumentu, protože ten je již v pokročilé fázi přípravy. Dnes je k dispozici návrh, který se předkládá do veřejné diskuze.

Je nutné ještě uvést, že dokument nesmí být izolován a psán pouze sám pro sebe. Důležité bylo, abychom navázali na Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020, která byla nedávno schválena vládou. Oba dokumenty vznikaly částečně ve stejném čase vedle sebe a tak to nebylo úplně jednoduché.

Co přinese dokument školám?

Je potřeba si uvědomit, že vzdělávání nejsou jenom školy. Strategie stanovuje jistou vizi, mimo jiné docela obecnou, a pak tři prioritní cíle (viz rámeček). Se školami se určitě počítá, nejsou ale středem cílů strategie. Tím jsou žáci, resp. děti a mládež. Strategie navrhuje různorodá opatření, která by měla pomoci více provazovat formální a neformální vzdělávání s informálním učením, a především podpořit vzdělávání a učení za využití digitálních technologií. Zde je velký potenciál, který využíváme jen částečně. Mladá generace používá digitální technologie téměř permanentně, ale k učení jen velmi omezeně. Ve formálním vzdělávání to od nich zatím vyžaduje jen málokdo. Navíc lidé technologiím příliš nerozumí a to pak způsobuje mnohé problémy. Pochopení principů fungování moderních digitálních technologií, jejich ovládání, nastavování a programování základních funkcí musí patřit do výbavy každého žáka. Světu, který nás obklopuje, musíme rozumět.

Rozsah navrhovaných opatření je poměrně široký, vzájemně se prolínají. S podporou škol se samozřejmě počítá, ale také se například počítá s podporou digitálních vzdělávacích zdrojů dostupných přes internet, výzkumem v této oblasti nebo zlepšováním kompetencí učitelů pro práci s technologiemi.

Kdy dopady realizace těchto opatření pocítíme?

Je dobré si uvědomit, že z novodobé historie státních snah o podporu využívání digitálních technologií ve vzdělávání máme již dvě kapitoly za sebou. Prvním projektem byla v roce 2001 Státní informační politika ve vzdělávání, spíše známá jako Indoš. Druhá formálně ukončená v tomto roce informací vládě pak Koncepce rozvoje informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání v období 2009-2013. První byla nakonec realizována značně odlišně, od toho, jak to její autoři zamýšleli, druhá se vlastně téměř nerealizovala, resp. na školy měla dopad pouze projektem EU peníze školám. Od sepsání dokumentu k uskutečnění jeho záměrů tedy vede poměrně komplikovaná cesta. Některá opatření by mohla být realizována možná již v tomto roce, na některá přijde čas později. Naší snahou je vytvořit harmonogram. Radost mám z toho, že některá opatření se za dobu práce na dokumentu již začala na ministerstvu probírat a částečně i realizovat.

Budou na realizaci Strategie peníze?

To byl právě problém minulé Koncepce pro období 2009-2013. Ve finále na ní peníze nebyly. Věřím, že máme lepší naděje ze tří důvodů: Zaprvé se připravuje nový operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání, který by měl být důležitým zdrojem financování. Zadruhé Strategie popisuje mnohá opatření, která nejsou až tak finančně náročná. Stačí, pokud přehodnotíme, jak některé věci dnes fungují, a zajistíme, aby fungovaly jinak. Například rámcové vzdělávací programy jsou v oblasti ICT již dnes zastaralé a překonané a je nutné je aktualizovat. Na podporu učitelů v této oblasti samozřejmě již finance potřebné jsou. Příkladem jiného nízkonákladového opatření může být nastavení takových pravidel a postupů, které zajistí, aby všechny výstupy z projektů a ideálně úplně všechny materiály podpořené z veřejných financí, byly dostupné on-line na internetu pod licencí vhodnou pro výuku.

Bylo možné je jednoduše najít a zájemci se mohli vyjadřovat k jejich kvalitě. Decentralizované systémy, kde kvalitu hodnotí sami uživatelé, jsou na internetu běžné a není tedy zásadní problém tento princip podpořit a využít i pro vzdělávání a vzdělávací zdroje.

A zatřetí je dnes oproti situaci před několika lety mnohem zjevnější, jak moc digitální technologie mění naše životy a ovlivňují prostředí, ve kterém žijeme. Když jsem v roce 2007 obhajoval na MŠMT projekt Metodického portálu RVP.CZ, bylo v sále množství lidí, kteří zásadně nevěřili, že učitelé budou používat internet a že ten jim může nějak zásadně ve výuce pomoci. Dnes už takto pochybuje jen málokdo. Existuje sice stále velké nepochopení v tom, jak mohou být digitální technologie v učení užitečné, ale málokdo polemizuje s tím, že se tím musíme zabývat.

Existuje nějaký zásadní problém, na který narážíte?

Myslím, že principiálně jsou největším problémem zastaralé představy lidí o vzdělávání, které brání jeho inovacím. Takové nejsou jen v hlavách rodičů, ale i učitelů a úředníků. Proto je jedním z nejdůležitějších opatření porozumění veřejnosti cílům a procesům integrace technologií do vzdělávání a obecněji inovacím ve vzdělávání. Pokud se na tento problém nezaměříme, nemůžeme uspět. Technologie mohou pomoci jen tomu, kdo chce, aby mu pomohly.

Obdobný problém je vlastně na MŠMT, kde je problematika podpory vzdělávání prostřednictvím digitálních technologií rozprostřena do mnoha oblastí. Na první pohled se může zdát, že by to vlastně nemuselo vadit. Jenže v praxi je důsledkem to, že pokud nemáte někoho, kdo nové myšlenky a vývoj v této důležité oblasti cíleně sleduje, informuje o něm, předkládá a zprostředkovává jej ostatním, tak se situace nikam neposouvá. Zodpovědnost je rozmělněna, a jelikož extrémně rychle se měnícím technologiím rozumí jen málokdo, zůstává tato problematika na okraji zájmu. Proto je dalším zásadním opatřením stanovení gesce, kdo bude mít realizaci Strategie na starosti. Pokud nebude nikdo konkrétní, kdo bude zásahy koordinovat, měřit jejich dopady a průběžně vyhodnocovat, těžko můžeme uspět.

Pracoval jste pro ministerstvo, překvapilo Vás něco?

Přestože s MŠMT spolupracuji s různou intenzitou už deset let, získal jsem opět nové zkušenosti. Pozitivně mne například překvapilo, že jsem se na ministerstvu v poslední době setkal s chytrými a vstřícnými lidmi, kteří jsou ochotni přemýšlet o věcech důležitých, nikoli pouze naléhavých. Těmi druhými jsou zavaleni, ale když vidí někoho, kdo se chce a i může věnovat těm prvním, jsou ochotni mu být svým jednáním nápomocni. Když se vytvářely předchozí koncepce v oblasti ICT, tak jsem takovou podporu takto silně necítil.

Zároveň se ale v plné nahotě potvrdila teze, že vzdělávání je záležitost, na kterou mají různé strany dost rozdílné názory. Spolupracovali jsme se zástupci mnoha oblastí: studenti, učitelé, nakladatelé, vzdělavatelé, IT firmy, neziskovky atp. Hledat konsensus je důležité, nikdy ale nelze naplnit zájmy všech, mnohé jsou proti sobě. Proto je potřeba mít jasnou vizi, vše stále vysvětlovat a nebát se mít ideály a stát si za nimi.

„Rámeček“

Fakta o Strategie digitálního vzdělávání

Níže uvedené je návrh, který byl zveřejněn koncem srpna 2014 k veřejné diskuzi na Metodickém portálu RVP.CZ

Vize digitálního vzdělávání

Vzdělávací systém bude zajišťovat výbavu každého jedince bez rozdílu takovými kompetencemi, které mu umožní se uplatnit v informační společnosti a využívat nabídky otevřeného vzdělávání v průběhu celého života.

Tři prioritní cíle, ke kterým budou směřovat první intervence:

  1. otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií,
  2. zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi,
  3. rozvíjet informatické myšlení žáků.

Sedm směrů intervence

Strategie seskupuje opatření do sedmi hlavních směrů intervence:

  1. Nediskriminační přístup k digitálním vzdělávacím zdrojům

Z podstaty charakteru elektronických materiálů oproti hmotným statkům mohou být digitální zdroje bez dalších nákladů využívány všemi zájemci, kteří o ně projeví zájem. První směr intervence směřuje k tomu, aby mohly být digitální zdroje dále šířeny a využívány, nebránila tomu ochrana duševního

vlastnictví a autorská práva a zájemci měli o existenci a o vlastnostech a zkušenostech s používáním takových materiálů k učení možnost se jednoduše a rychle dozvědět.

2. Podmínky pro rozvoj digitálních kompetencí a informatického myšlení žáků

Pro plnohodnotné uplatnění jedince ve společnosti 21. století jsou nezbytné schopnosti účelně a efektivně pracovat s digitálními technologiemi a chápat základní principy, na kterých tyto technologie fungují. Ve světě, ve kterém jsme stále více obklopeni a ovlivňování technologiemi je důležité již od útlého věku rozvíjet a napomáhat chápání způsobu “uvažování”, které používají počítače.

Opatření v této oblasti intervence směřují v tomto směru k aktualizaci a modernizaci kurikula – rámcových vzdělávacích programů základního a středního vzdělávání. Zároveň je jejich cílem propojování formálního a neformálního vzdělávání a informálního učení a zajištění možnosti uznávání předchozích výsledků učení včetně zkušeností z pracovního života.

3. Podmínky pro rozvoj digitálních kompetencí a informatického myšlení učitelů

Máme-li rozvíjet u žáků digitální kompetence, je nutné, aby stejnými kompetencemi vládli i učitelé. Opatření v této oblasti intervence směřují ke vzniku standardu dovedností a kompetencí učitele pro uplatnění digitálních technologií, k integraci technologií do pregraduální přípravy učitelů a ke vzniku nabídky dalšího vzdělávání, vzdělávacích materiálů a podpory učitelů v této oblasti

4. Budování a obnova vzdělávací infrastruktury

Aby bylo možné využívat digitální technologie v každém okamžiku, kdy to učitel i žák považují za vhodné, je nutné mít školy a školská zařízení vybaveny pestrým prostředím digitální infrastruktury a vysoce kvalitním připojením k internetu. Má-li být škola připravena na stav, kdy každý žák pracuje s digitálním zařízením (1:1), musí být tento poměr nejdříve nastolen mezi učiteli. Na tato opatření se soustředí čtvrtý směr intervence.

5. Inovační postupy, sledování, hodnocení a šíření jejich výsledků

Změny ve školách dnes vznikají zejména díky zavádění technologií do oblastí, ve kterých dříve využívány nebyly. Aby se jednalo o skutečné inovace vedoucí ke zkvalitnění učení, musí spolu veřejný, soukromý a neziskový sektor spolupracovat. Zároveň musí český pedagogický výzkum problematiku digitálních technologií inkorporovat do svých aktivit, instituce zabývající se zjišťováním a monitoringem situace ve školách musí této problematice věnovat větší pozornost, a kromě vybavení sledovat také způsoby využívání digitálních technologií, postoje aktérů a další jevy. Zjištěné informace musí být pravidelně zveřejňovány a poskytovány k diskuzi a pro další analýzy a interpretace. Musí být legislativně ošetřeno, že data, která vznikají při práci žáků s počítači a počítačovými sítěmi nebudou zneužívána a nestanou se předmětem obchodu. Do této oblasti intervence patří i další různé podpory inovačních postupů ve vzdělávání.

6. Systém podporující rozvoj škol v oblasti integrace digitálních technologií do výuky a do života školy

Pro úspěšné prosazení klíčových kroků navrhovaných touto strategií je nutné celý proces její realizace monitorovat, vyhodnocovat a řídit kvalifikovanými odborníky. Dosavadní zkušenosti ukazují, že tohoto kroku nelze dosáhnout bez jednoznačné gesční zodpovědnosti příslušných pracovníků MŠMT, kteří mají digitální agendu na starosti a jejich úzké spolupráce s dalšími odborníky v oblasti vzdělávání. Po vzoru úspěšného modelu a on-line aplikace Profil Škola21 je nutné zahájit práce na modelu Profil Učitel21, který bude metodickým nástrojem napomáhajícím integraci digitálních technologií do práce učitele, rozvoji jeho dovedností a kompetencí v této oblasti. Klíčovou skupinou čelních učitelů jsou ICT metodici na školách, jejichž práci je nutné podpořit souborem provázaných opatření z nichž nejnáročnější je vznik pozice ICT metodika na úrovni každého kraje. Další opatření tohoto směru intervence se věnuje absenci metodických doporučení učitelům pro integraci digitálních technologií do výuky (šíření příkladů dobré praxe), ale i zřizovatelům škol.

7. Porozumění veřejnosti cílům a procesům integrace technologií do vzdělávání

Největší překážkou inovací ve vzdělávání jsou zastaralé představy mnoha aktérů na poli školství (úředníků, zřizovatelů, učitelů, rodičů…). Cílem je zvýšit porozumění cílům a procesům integrace technologií do vzdělávání a přiblížit potřebnost a nezbytnost dalších kroků na tomto poli.