Nesmíme se bát experimentovat a chybovat – jinudy cesta k úspěchu a inovacím nevede

Rozhovor s Janem Kleindienstem, vedoucím výzkumné laboratoře IBM ČR

Inovace – slovo, které se stalo synonymem úspěchu, růstu, pokroku, vývoje, dokonalosti… Kdo je spojován s inovacemi, dostává se na přední příčky globálního závodu o úspěšnost. I od našich škol očekáváme, že v našich žácích a studentech budou rozvíjet kreativitu a smysl pro inovativnost – hlavní předpoklady pro rozvoj inovací ve všech částech našeho života. Čeho chceme dosáhnout víme, ale  cesta k ideální situaci je ještě neprozkoumaná. Jak tuto cestu co nejlépe prošlapat jsme se zeptali jednoho z nejpovolanějších – Jana Kleindiensta, vedoucího výzkumné laboratoře IBM ČR.

IBM slaví 100leté výročí své existence. Co považujete za klíčový faktor úspěchu firmy? Na co IBM vsadila?

IBM se snaží pečlivě a systematicky odhadovat budoucí vývoj na základě podrobného výzkumu v mnoha různých oblastech. Této činnosti se věnuje řada našich vědců, analytiků i konzultantů. Víme, že cestou k úspěchu je schopnost trendy předvídat  a vycházet jim vstříc. IBM je již od počátku své existence vnímána jako firma, která inovacím přikládá zásadní význam. O tom svědčí i fakt, že jsme již osmnáct let v řadě firmou s největším počtem registrovaných patentů. Této pozice využíváme i k tomu, abychom pomohli vzdělávacímu systému přizpůsobovat se aktuálním potřebám. Když jsme například v 50. letech minulého století vymýšleli první počítače, neexistoval na školách obor informatika. Nebyli tak ani lidé, kteří by na počítačích uměli pracovat. Proto jsme ve spolupráci s Kolumbijskou univerzitou v New Yorku tento obor založili a podpořili jeho výuku.

Inovace máme v genech

Mezi IBM a inovace tedy můžeme vložit rovnítko?

Rozhodně ano. Jsme jednou z firem, které investují do výzkumu a vývoje nejvíce prostředků – ročně se tato částka pohybuje okolo 6 miliard dolarů. Naší filozofií je přicházet s inovacemi, které mají praktické využití a které mají přidanou hodnotu pro naše zákazníky. Je přitom nutné uvědomit si rozdíl mezi inovací a invencí. Invence je původní myšlenka či nápad.  Inovace je pak nelehký a relativně dlouhý proces, kterým se myšlenka převede do každodenní reality a který z původního nápadu zanechá jen to opravdu podstatné.  V tomto procesu se spoléháme jak na vlastní výzkum, tak na spolupráci s externími partnery např. z akademické sféry. Stejně důležité jsou pro nás lidské zdroje - máme výborné odborníky v matematice, softwarovém inženýrství, ale i v přírodních vědách. A potenciál svých zaměstnanců neustále rozvijíme interními  vzdělávacími programy.

Digitalizace se posouvá do naší reality – jsme na to připravení?

Svět se bezesporu neustále vyvíjí, nicméně z pohledu firmy, která je 100 let na trhu, je tento vývoj v poslední době, řekněme 20 letech, rychlejší?

Celosvětový vývoj jednoznačně akceleruje. Svět kolem nás se stává mnohem provázanějším a propojenějším. Technologie hrají v moderní společnosti zásadní roli. A tuto socioekonomickou vlnu, kdy informační technologie postupně modernizují mnoho oborů lidské činnosti, jsme v IBM pojmenovali „Chytrá planeta (Smarter Planet)“. Věříme, že jde o změny příznivé, které s sebou přinášejí větší možnosti a širší uplatnění lidské kreativity a tvůrčích schopností, a to zejména v oborech s vyšší přidanou hodnotou. Vznikají nová atraktivní povolání, o kterých jsme před pár lety nikdy neslyšeli – vývojář mobilních aplikací, solární inženýr, medicínský informatik...  Všechny tyto změny s sebou samozřejmě nesou nové otázky – například jak dál směrovat národní vzdělávání. Samotné státy a společenské elity jsou nuceny uvědomovat si tyto palčivé výzvy.  A nalézt odvahu třeba i dramaticky zasáhnout do klasických vzdělávacích systémů, tak aby absolventi byli připraveni obstát na dnes již globálním trhu práce.

Tým násobí radost, dělí smutek

IBM je velmi perspektivní firmou, u níž se uchází o zaměstnání řada absolventů škol. Co by měl ideální uchazeč umět, vědět a ovládat? A v dlouhodobější perspektivě – na co by se měl připravit?

Musíme si uvědomit, že díky velké dynamice změn kolem nás, dnes zaměstnavatelé nejsou schopni přesně definovat problémy jakým budou čelit noví pracovníci.  Z našeho pohledu je tedy podstatné, aby studenti byli na tuto skutečnost připraveni a uměli se postavit čelem i ke komplexním a často nejednoznačným problémům, se kterými se zatím nesetkali. Mám za to, že škola může v tomto ohledu studenty připravit v několika rovinách: zaprvé, vypěstovat v nich instinkt neustálé potřeby vzdělávat se, pracovat s informacemi, metodicky přemýšlet, a hlavně --nebát se experimentovat a dělat chyby a z chyb se – ideálně za pomoci pedagogů – vždy poučit. Při řešení složitých problémů je tento přístup důležitý, vlastně nevyhnutelný. A mám pocit, že zde musí školy na všech stupních přidat. Zejména bychom měli využít několik velmi cenných let na základní škole, kdy je dětská duše zvídavá, otevřená novým věcem, má snahu vše zkoušet a objevovat. A učitelé by tuto schopnost měli v žácích dále rozvíjet. Pokud toto zanedbáme na nejnižších stupních výuky, velice obtížně to budeme později dohánět.

Zadruhé, velmi důležitý je i rozvoj měkkých dovedností (soft skills), které jsou dnes nutnou podmínkou úspěchu, zejména pak schopnost pracovat v týmu je vysoce ceněna. Při řešení úkolu je často nutné nejprve posbírat informace od různých členů týmu, zahraničních kolegů, z literatury či internetových pramenů. Poté je nutné tyto informace vyhodnotit, doplnit, prezentovat a kvalifikovaně přesvědčit ostatní kolegy a případně management, že navrhovaná cesta je optimální a správná. Schopnost práce s lidmi různých profesí a s různým kulturním zázemím je v mezinárodní firmě zásadní. Dnes už například patenty nepodávají ani tak jednotlivci jako celé týmy. Zatřetí, nutností jsou dnes i cizí jazyky, přičemž číslem jedna je jednoznačně angličtina. Schopnost domluvit se se zahraničními kolegy nejen emailem, ale i po hlasových linkách je denním chlebem téměř každého pracovníka mezinárodní firmy.

Vy máte samozřejmě i zahraniční zaměstnance, a tím i možnost srovnání – na co jsou lépe připraveni naši studenti a co jim naopak oproti jejich kolegům ze zahraničí chybí?

V jiných zemích je více znát, že je škola připravila právě na propojení teoretických znalostí a praktického řešení problémů. Na druhou stranu Češi dokáží být kreativnější  a nebojí se použít metodu či techniku, kterou by standardně jiní nepoužili. Jsme schopní přemýšlet laterálně, napříč obory.

Škola musí každému pomoci najít jeho silné stránky, otevřít se, nebát se a odemknout skrytý smysl pro kreativitu

Tady jen vidím trochu rozpor – na jedné straně říkáte, že přemýšlíme laterálně, napříč oblastmi, přinášíme i nestandardní řešení, na straně druhé jste ale zmínil, že se bojíme dělat chyby, bojíme se experimentovat. Nevyvrací se to?

Ne, podmínkou však je, že dokážete lidi „otevřít“. Toto přesně škola nedělá a my se o to snažíme, když k nám absolventi přicházejí. Otevřít je, naučit je nebát se neznáma či šlápnutí vedle, a tím i odemknout jejich zatím skrytý smysl pro kreativitu. Samozřejmě další roli v tomto sehrává celoživotní učení – nepřestat se dále vzdělávat. A i v tom si myslím, že je IBM vynikající, protože spolupracujeme s univerzitami, máme řadu seminářů, kurzů, vycházíme i z teorií učení, abychom skutečně zaměstnancům pomáhali v jejich dalším růstu. Je nutné pomoci každému najít jeho silné stránky a ty pak následně rozvíjet .

Platí tedy, že firma musí do absolventa velmi mnoho investovat, aby mu pomohla zapojit se do firmy a naučit se i řadu dalších dovedností.

Určitě. Na jednu stranu to je přirozené. Na druhou by ale právě již zmíněné „soft skills“ mohly být lépe rozvíjeny už ve škole. Současně bych zmínil, že máme řadu navázaných partnerství s univerzitami a zveme studenty, aby s námi začali spolupracovat už v prvním, druhém ročníku, seznamovali se s děním ve firmě a pochopili všechny procesy. Právě zde pak vidí, že znalosti nejsou všechno – že pro zapojení do úspěšného týmu je zapotřebí mnohem víc. Proto vidím velkou přidanou hodnotu v přístupu, kdy student tráví část studia ve škole, část ve firmě.

Věřím v přirozenou zvídavost dětí, kterou je ale nutné rozvíjet

Ať již z médií, které prezentují výsledky nejrůznějších výzkumů, či od zaměstnavatelů, kteří hledají kvalifikované zaměstnance, neustále slyšíme, že v ČR panuje nezájem o matematické a přírodovědné obory a tudíž i absolventů těchto oborů je stále nedostatek. V čem je podle Vás zakopán pes? Proč tak nemáme rádi exaktní vědy? Dalo by se to nějak změnit?

Na prvním místě je samozřejmě učitel, který – má-li svůj obor skutečně rád a propadl mu – je schopen toto nadšení vyvolat i u žáků a studentů. Osobně věřím v přirozenou zvídavost u dětí a tu je nutné rozvíjet. Škola v tomto musí být více zaměřená na interakci – ne sedět a dívat se dopředu, ale více využít dětskou energii na experimentování, přemýšlení a diskutování o problémech. Zážitek, který děti získají například při zajímavých fyzikálních či chemických pokusech, si budou pamatovat celý život.

Chybí nám ženy se vzděláním v IT oborech

Pociťuje i IBM tento nezájem o matematiku a technické obory?

Určitě. IT obory, které jsou pro nás tak důležité, jsou obecně neatraktivní, především pak pro ženy. V našem výzkumném týmu není jediná žena, a tak nám často chybí právě ženský element, ženský pohled na řešení problému, který je pro tým tak důležitý. Proto IBM podporuje i programy, které mají za cíl přiblížit obor IT ženám a mladým dívkám, například projekt Letní škola IT pro dívky, kterou realizujeme ve spolupráci s VUT Brno. Bohužel mám ale také pocit, že společnost nyní vnímá tyto obory jako neatraktivní, nezajímavé, příliš náročné. Na to by se mohlo například ministerstvo školství zaměřit – vytvořit matematice a technickým vědám příznivější obraz. 

Pokud byste se s tímto povědomím a přístupem stal ředitelem školy – na co byste se soustředil?

Já samozřejmě věřím, že ředitelé dělají, co mohou. Nicméně osobně bych se vždy více soustředil právě na využití přirozené zvídavosti dětí. Myslím, že škola hrou, je dobrou cestou. Je velmi důležité naučit děti samostatně řešit problémy a pracovat kreativně a inovativně, ale neubíral bych ani na dalších dovednostech, které má škola rozvíjet – zejména přesnost, metodičnost, pracovitost a soustředěnost. A určitě bych nikdy nepolevoval v matematice a technických a přírodních vědách. Zřejmě bychom měli více vyzdvihovat naše talenty v těchto oborech, kterých máme celou řadu i na mezinárodní vědecké scéně, ale jsou bohužel často mediálně zastínění.

Vaše společnost se jako jedna z prvních zapojila do projektu Věda má budoucnost, který v tomto čísle Moderního vyučování rovněž představujeme. Proč jste se do projektu zapojili a co od něho očekáváte?

Osobně v něm vidím velkou přidanou hodnotu právě pro žáky a studenty. Mají možnost seznámit se s chodem a procesy ve firmě, poznat, jak zajímavá může práce v IT a ostatních přírodovnědných oborech být. IBM v tomto cítí společenskou odpovědnost za to, abychom pomohli právě propojování teoretických znalostí s praktickými zkušenostmi již na základních a středních školách.

Zastáváte velmi důležitou a zajímavou pozici v uznávané společnosti. Co pro vás osobně bylo nejdůležitější pro vaši pozici? Co jste se musel naučit a na co vás škola mohla lépe připravit?

Asi nejdůležitější pro mě bylo a je, že mi přináší radost práce v týmu. V našich pražských laboratořích řešíme několik projektů, vždy ve speciálně složených týmech, a mě velmi obohacuje právě spolupráce s kolegy, kdy se neustále učíme něco nového. Co jsem se musel doučit a nač mě škola ne zcela připravila, bylo právě propojení teoretických znalostí s praxí. Měl jsem řadu znalostí, ale neuměl jsem je správně využít. Musel jsem se též naučit efektivně spolupracovat s kolegy v zahraničí, osvojit si negociační dovednosti a některé manažerské schopnosti, vůči sobě i vůči týmu.

Jan Kleindienst je vedoucím výzkumné laboratoře IBM v Praze. Studium na ČVUT FEL dokončil v roce 1992 a doktorské studium na MFF UK v 2000. V letech 1993-1994 pracoval ve výzkumném centru IBM T.J. Watson Research Center v USA. V letech 1994-1996 působil na Ústavu Informatiky a Výpočetni Techniky Akademie věd v Praze. Od roku 1997 pracuje a od roku 2008 vede pražskou výzkumnou skupinu IBM, která se zabývá technologiemi rozpoznávání lidské řeči a modelování dialogu člověka s počítačem. Jan má na svém kontě publikaci více než 40 odborných článků na toto téma a víc než 15 světových patentů. Je ženatý, má dvě děti - Aničku (10) a Adámka (3). K jeho zálibám patří kolektivní sporty všeho druhu, jízda na koni, výtvarná tvorba a četba v posteli.