„Umět se dobře rozhodovat se učíte na chybách,“ říká Alexander R. Heyn, ředitel společnosti BAYER

Připravili: Ivo Jupa, Peter Sokol

Přírodní vědy musíte vnímat všemi smysly - musíte se jich dotýkat, musí dělat rámus, musí být cítit.

Vzdělání v dnešním světě

Pokud byste se měl na chvíli stát kariérovým poradcem, jakou oblast byste doporučil jako vhodnou ke studiu někomu, kdo se chce v budoucnosti uplatnit na trhu práce?

 To  je těžká otázka a ačkoli ode mne mne možná chcete slyšet jednoznačné doporučení pro studium přírodních věd, neudělám to. Jestliže chcete dnešní děti připravovat na budoucí život, musíte je jednoznačně vést k tomu, aby byli připraveni na cokoliv. Podívejte se, jak rychle se dnes objevují nové vynálezy, technologie, jak se šíří informace. Je zjevné, že co je inovativní dnes, bude zítra zastaralé.

Mladí lidé by si ze vzdělání měli odnést základní znalosti a schopnost je aplikovat je na cokoliv, co teprve přijde. Dovednost přizpůsobit se změnám je dnes jednou z klíčových a vlastně se vůbec neučí. Zároveň je důležité poznamenat, že nemůžeme vše očekávat od školy, na vzdělání se důležitým způsobem podepisuje i rodina a její přístup. A právě jakási mentální odolnost ke změnám je spíše dovednost získaná z rodiny než ze školy.

Máte řadu vlastních zkušeností se školami v zahraničí i u nás. Liší se podle vás výuka u nás a v zahraničí?

Vzdělávací systémy v západní Evropě nebo i USA jsou poměrně podobné. České školství se od nich ale rozhodně liší. Rozdíl spočívá především ve vztahu znalostí a dovedností. České školy jsou hodně orientované na znalosti, zatímco u nás se víc zaměřujeme na dovednosti. Dám vám příklad, když jsem na přelomu osmdesátých a devadesátých let studoval vysokou školu, mohl jsem si ke zkoušce přinést, co jsem chtěl - sešity, knihy, kalkulačku, prostě cokoliv. My jsme nemuseli znát, potřebovali jsme vědět, jak informaci najít. Když žáci z Německé školy v Praze, kde působím ve školské radě, odcházejí na české vysoké školy, narážejí na problémy, protože se musí rychle naučit, jak si zapamatovat spoustu informací, které najednou musejí znát. Náš přístup se tedy zaměřuje spíš na to, jak řešit problémy, jaké informace hledat, jak je propojovat

Je následně tento rozdíl znát na absolventech českých škol, kteří u vás pracují?

Mám zkušenosti z práce v západních zemích i Spojených státech a už pět let působím v České republice., kde máme 200 zaměstnanců. Rozdíl spatřuji na dvou úrovních. Čeští spolupracovníci mají většinou velmi vysokou úroveň vzdělání. Například absolventi v medicínských oborech mají skvělé vzdělání, vynikající úroveň znalostí. Obecně považuji české lékařství za prvotřídní a lékaře za velmi šikovné. Naše společnost ale působí na globálním trhu a máme řadu zahraničních poboček. V tomto prostředí musí naši zaměstnanci hodně diskutovat, obhajovat svoje názory, hledat v omezeném čase ta nejlepší řešení a s tím mají čeští kolegové velké problémy.

V tom hrají svou roli už základní školy. V německých základních školách mají hodiny věnované diskusím či debatní kluby, kde se tyto dovednosti učí. Desetileté děti už musí být schopné prezentovat svá zjištění před ostatními, obhajovat své postoje a argumenty.

Zároveň když přijdete do základní školy v Německu tak uvidíte lavice uspořádané pro skupinovou práci, v českých školách převažují lavice v řadách. I to se později projeví v pracovním životě. Při skupinové práci se musíte učit různým dovednostem, které následně využijete v zaměstnání - velmi důležitá je například asertivita. Vliv na vaše budoucí postoje má rovněž to, zda je váš učitel  autoritou, která vám vše sděluje nebo zda spíš  moderuje celý proces učení a vy se aktivně zapojujete

Myslíte si tedy, že učitelé by měli být především těmi moderátory? Jak moc by měl být učitel ten, kdo informace zná nebo ten, kdo umí pomoct informace hledat?

Vaše otázka trochu předpokládá, že to může být jen jedno nebo druhé. Dneska možná ta první role v českých školách převládá - učitel je ten, kdo má především znát všechny informace. Domnívám se ale, že učitelé v současné době potřebují kombinovat obojí - musí znát svůj obor, ale nad to ještě musí znát metody, jak tím oborem provádět.

Tato role není jednoduchá, naše požadavky na učitele rostou, otázka je, jestli se jim dostává řádného společenského ohodnocení - jde přece o profesi, která formuje naši budoucnost a pracuje s tím nejcennějším, co máme - s našimi dětmi. Proto je nutné umět učitele řádně zaplatit - není v pořádku, když průměrný plat v soukromé firmě je výrazně vyšší než plat učitele.

Kromě peněz také učitelé potřebují dostat vynikající vzdělání. V naší firmě ve firmě stále investujeme vysoké částky do dalšího vzdělávání zaměstnanců, abychom zajistili jejich kvalitní rozvoj. Se stejným přístupem je nutné investovat i do kvalitní přípravy učitelů.

Přírodní vědy a prostor pro inovace

Pro firmu, ve které působíte, jsou nepochybně důležité přírodní vědy. Nakolik si myslíte, že je tento obor zásadní pro budoucnost Evropy jako takové?

Přírodní vědy považuji z hlediska evropské ekonomiky za klíčové. Podívejte se jaké jsou v Evropě podmínky - nemáme levnou pracovní sílu a ani naše přírodní zdroje už nejsou zásadně bohaté. Jediné, co máme, je naše vzdělání a dovednosti. Prostor se rozhodně nabízí  v inovacích a to především v oblasti přírodních věd. Dnes tolik silný asijský trh se neorientuje na inovace - tím pro nás vzniká obrovská příležitost. V současné době jde o inovace v IT, zábavním průmyslu, enviromentálních technologiích - a co bude další? To v tuto chvíli ani já ani vy nevíme, ale musíme na to být připraveni.

I přes svou zjevnou potřebnost nelákají technické obory a přírodní vědy dost mladých lidí. Kdybyste měl možnost zásadně ovlivnit náš vzdělávací systém, abyste tuto situaci změnil, co byste udělal?

Domnívám se, že nejprve je potřeba pomoct univerzitám, aby se na nich začala dělat opravdová věda - tedy aby univerzity plnily dvě základní role - vzdělávat a také získávat nové znalosti. Pak k sobě budou přitahovat firmy, které výzkum a vývoj pro svou činnost potřebují.

Čeští děkani by mohli namítnout, že jejich rozpočet na vědu je výrazně menší než rozpočet na výzkum a vývoj velkých komerčních firem. Můžou být v takové situaci atraktivní pro firemní sektor?

Když se na tuto záležitost podíváme očima firmy, platí pravidlo, že investujete pouze tam, kde je to pro business výhodné. Například když naše firma pracuje na klinickém vývoji, neváháme investovat velké částky do českého lékařství, protože oblast klinické medicíny je u vás na naprosto špičkové úrovni - spolupráci s fakultními nemocnicemi si nemůžeme vynachválit. Podařilo se tu vytvořit nabídku, k níž existuje ze strany firem poptávka. V současné době snižujeme počet zemí, kde realizujeme klinický výzkum, ale Českou republiku určitě zachováme.

Odlišná situace je ve výzkumu a vývoji - ten totiž nepřichází od lékařů, ale spíš od biologů, fyziků, chemiků. A v této oblasti neznám příliš českých produktů, které by byly inovativní.

Osobně by se mi opravdu líbilo, kdyby za mnou jednou přišla nějaká česká firma či výzkumná instituce s tím, že vytvořili nějaký produkt na jehož výrobě by s námi chtěli spolupracovat - tedy, že by udělali výzkum a vývoj a my pak mohli jejich nabídku zvážit a případně využít. To by bylo opravdu něco. Proč musí nové produkty vždycky přicházet ze zahraničí? Na jejich vývoj nepotřebujete vždy velké kapacity ani složitá vývojová centra. Například zajímavé léky pro léčbu rakoviny objevila v nedávné době jedna malá firma z Kalifornie.

Jakou roli může v této oblasti hrát stát?

Uvedu vám jeden konkrétní příklad z Bavorska. Pamatuji si, že v malé obci nedaleko Mnichova vznikl technický institut. Město Mnichov vycítilo příležitost a vybudovalo u institutu kampus, do kterého formou zajímavých pobídek přilákalo komerční firmy a umožnilo institutu zapojit se do řady výzkumných projektů. Z institutu se stalo významné centrum. Když se dneska podíváte na celé Bavorsko a srovnáte současný stav se situací před několika desítkami let, uvidíte velký rozvoj. Také univerzita v Mnichově patří k nejlepším v Německu. To je i výzva a příležitost pro celou Českou republiku, tedy investovat, vytvářet správné podmínky. 

Jak se ale daří získat v Německu dostatek studentů přírodních věd?

Vše musí začít ve škole. Přírodní vědy ve škole musí být atraktivní a propojené se skutečným životem. Pokud se z nich stane jen teorie, je to velká škoda. Přírodní vědy musíte vnímat všemi smysly - musíte se jich dotýkat, musí dělat rámus, musí být cítit.  Já jsem měl ve škole skvělého chemikáře - vzpomínám, jak jsem přišel z hodiny s prsty černými od dusičnanu stříbrného. Nešlo to umýt, ale my byli rádi - bylo to naše znamení, které jsme chtěli všem ukázat. A samozřejmě jsme chtěli dělat vlastní experimenty.

To jste asi měl štěstí na skvělého učitele.

To si nemyslím - měli jsme spoustu vynikajících učitelů. Třeba náš dějepisář nás neučil jen data, vzal nás třeba do koncentračního tábora, hodně jsme s ním probírali příčiny a následky, diskutovali o tom. Přitom jsem nechodil do žádných výběrových škol.

Partnerství škol a firem

Může firemní sektor nějakým způsobem ovlivnit vzdělání na nižších stupních než jsou vysoké školy?

To co můžeme jako firma dělat, je zvyšovat povědomí o přírodních vědách a ukazovat, jak jsou atraktivní. Na to se zaměřuje náš program Making Science Make Sense, který zahrnuje řadu projektů po celém světě včetně České republiky - kde spolupracujeme na projektu Vltava, v němž žáci druhého stupně ZŠ a středoškoláci sledují kvalitu vody v řece a srovnávají ji s výzkumy dalších skupin.. V tomto případě jde o dlouhodobou investici, od které si slibujeme, že mladé lidi přiláká k přírodním vědám a některé z nich i do naší firmy - nebo k našim zákazníkům a odběratelům.

Zároveň se svým přístupem snažíme ukázat, že věda je něco velmi smysluplného pro náš život a nejde ji od života oddělit. Dělat vědu pro vědu nemá smysl. Každé zadání musí vést ke zvýšení kvality života - ať to budou řešení na úspory energie, léky, které umožní prodloužení života atd.

Lze něco takového vysvětlit třeba desetiletému dítěti?

To právě nemůžete vysvětlovat, to musíte ukazovat - vědu musíte dělat. To je podobné se čtením - jak se děti naučí číst - kdyby se jen koukaly na písmena, tak to nestačí, musí prostě začít číst. Když se budete jen dívat na učitele, jak píše na tabuli vzorečky, tak vás to asi moc nezaujme. Je spousta drobných věcí, které můžete dělat - třeba v biologii můžete pracovat s obrazy a animacemi oka, ale když přinesete pravé kravské oko a budete ho pitvat, bude to mnohem víc, než když ho jen ukážete na obrázku.

Dovednosti vrcholového manažera

Jaké klíčové dovednosti potřebujete jako vrcholový manažer?

Naše firma se věnuje třem zcela odlišným odvětvím - já nemám šanci být expertem na farmaceutické produkty, zemědělské prostředky, veterinární výrobky. Proto potřebují velmi rychlé analytické myšlení - abych dokázal analyzovat informace a rozhodnout, co je a co není relevantní informace a následně jak s tou relevantní informací naložit dál.

K tomu potřebujete sebevědomí - jen tak se můžete rozhodovat. No a sebevědomí rozvíjíte zkušenostmi, které můžete získat ve škole. Umět se dobře rozhodovat se učíte na chybách, které děláte. Pokud tedy máte vzdělávací systém, který trestá chyby, tak snižujete sebevědomí dětí a tím zásadně omezujete jejich dovednost se rozhodovat. Škola je místo, kde se máte učit z chyb.

Lidi, kteří musí dělat rozhodnutí, musí dělat i chyby - když se bojíte chyb, nikdy se nebudete umět rozhodovat, protože se budete hlavně snažit se jim vyhnout. Je ale nutné si uvědomit, že když jste opravdu úspěšný, je vaše chybovaní skóre obvykle pod 50% ale to musíte být opravdu dobrý.

Jak lze něco takového učit ve školách nebo se to děje jen tak mimochodem?

Vůbec ne - učitelé právě toto musí rozvíjet společně s obsahem. K tomu by měli být vzděláváni.

Ještě osobní otázka na závěr. Snažíte se nějak ovlivnit své vlastní děti, aby se věnovaly přírodním vědám?

Nechci je do ničeho nutit, to by asi bylo kontraproduktivní. Moje děti ví, co dělám a v jaké oblasti se pohybuji. Snažím se jim hlavně říct, ať při výběru školy přemýšlejí o krok napřed tedy ať si vyberou nejen to, co je bude bavit studovat, ale i to, co by pak chtěly dělat.