Ředitel vnějších vztahů ve společnosti Škoda Auto

Radek Špicar je absolventem Univerzity Karlovy a University of Cambridge. Další studijní pobyty absolvoval na Georgetown University a Harvard University. Je bývalým náměstkem místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna. V současné době pracuje jako ředitel vnějších vztahů ve společnosti Škoda Auto. Je také poradcem Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku a přednáší na Institutu ekonomických studií FSV UK a Diplomatické akademii MZV ČR. Mezi témata, kterým se dlouhodobě věnuje, patří ekonomická diplomacie, společenská odpovědnost podniků, kulturní průmysl a přínosy think-tanků a NGOs.“

•  Změny kolem nás probíhají rychle a schopnost adaptace se dá trénovat a školit už na škole, v rámci každodenní výuky
• Chybí intenzivní komunikace mezi školami a podnikateli. Je škoda, že tyto dva světy existuji vedle sebe a nezávisle.
• Pokud škola pochopí, jaké jsou dnešní nároky na trhu práce, dokáže přizpůsobit svou výuku a rozlišit podstatné od nepodstatného.
• Jsou různé formy výuky, které se běžně nevyužívají, např. Případové studie, je to věc vhodná spíše na vysoké školy, jde o příklady z praxe, je třeba se je naučit psát. Zvyšuje to však nároky na učitele, ten musí fungovat jako moderátor a partner, nikoliv jen jako autorita.

Vzdělávání je klíčová soustava, která má připravit lidi na svět , který se dynamicky vyvíjí.

Jste hlavním hostem našeho diskusního fóra, které naše redakce spolupořádá a pro úvod rozhovoru využiji jeho hlavní téma: Svět kolem nás se mění, mělo by se měnit i vzdělávání? A jak?

Pokud chceme, aby vzdělání připravilo lidi na život a práci v dnešním světě, je potřeba aby se měnilo společně s ním. Z našeho vzdělávacího systému stále vychází velké množství pracovní síly, kterou na trhu práce nikdo nepotřebuje. Stejně jako se požadavkům trhu musejí přizpůsobovat firmy, jinak by zanikly, je nutné, aby na měnící se požadavky reagovaly i školy.

Například v automobilovém průmyslu se požadavky na zaměstnance mění z roku na rok. Zavádějí se nové manažerské přístupy, technologie, mění se trhy. Chcete-li uspět, musíte se umět přizpůsobit, rychle reagovat, stavět na svých silných stránkách, hledat nové příležitosti, investovat do rozvoje. Bez toho bychom brzy ztratili konkurenceschopnost jako firma. Bez kvalitního vzdělávacího systému bychom mohli ztratit konkurenceschopnost jako země.

Co konkrétně podle vás dnešní škola nerozvíjí, na co by měl být kladen větší důraz?

Práce ve Škoda Auto mi umožňuje sledovat připravenost absolventů na uplatnění v praxi a nepovažuji ji za dobrou. Lidé, kteří přicházejí ze škol mají mnoho faktografických znalostí neumějí ale argumentovat, zaujmout stanovisko, diskutovat nebo prezentovat svou práci. Běžně se setkávám s tím, že vysokoškolští studenti neznají základní práci s power point prezentací. Zaměstnavatelé tu ale nejsou od toho, aby je to učili. Podobné dovednosti by si měli přinést už ze školy.

Zároveň je dnes zřejmé, že chceme–li uspět, musíme rozumět změnám, které kolem nás probíhají, musíme se umět rychle zorientovat. Schopnost adaptace se dá rozvíjet už na škole, v rámci každodenní výuky. Právě proto bychom měli hledat prostor pro rozvoj tzv. soft skills.  Nechápejte to ale tak, že jsem obhájcem pouze těchto měkkých dovedností – výuka nemůže probíhat bez obsahu. Naše základní a střední školství jsou ve výuce obsahu na velmi dobré úrovni. Jen je potřeba využít daný prostor ke komplexní přípravě, která vedle znalostí zahrne i dovednosti. Tyto dovednosti mohou být rozvíjeny už na základní škole, při výuce dějepisu, zeměpisu i jiných předmětů. Kvůli tomu není potřeba přepisovat hned zítra učebnice, jen stačí využít nové metody a vhodně je zapojit do výuky.

Jakou roli může v procesu vzdělávání sehrát firemní sektor? Daří se v našich podmínkách úspěšně propojovat sféru akademickou a svět byznysu?

 U nás je mezi těmito oblastmi velká propast – bohužel k neprospěchu obou stran. Dnes už nestačí jen vystudovat a získat titul. Takových lidí je mnoho a přesto nemohou najít práci. Proč? Protože nejsou dostatečně připraveni na to co je čeká na trhu práce. Nesnaží se pracovat už během studia, aby získali potřebnou praxi, nerozšiřují si obzory pomocí dobrovolnické práce jak je to běžné v anglosaských zemí. Zaměstnavatelé pak neví, zda budou své vědomosti schopni využít i v praxi.

 Je škoda, že tyto dva světy existuji vedle sebe a vzájemně spolu nekomunikují. Je to ale hlubší problém celé české společnosti. Osobně považuji za nesmírně důležité podporovat interdisciplinární přístup. Ve skutečně fungující společnosti by spolu měli o veřejných tématech diskutovat ekonomové a právníci, sociologové a politologové To se u nás ale z mnoha důvodů bohužel příliš nenosí.

Byla tato propast i důvodem pro založení vaší vlastní vysoké školy (Škoda Auto Vysoká škola)?

Tím hlavním důvodem byl nedostatek absolventů, které pro svůj rozvoj nutně potřebujeme. V naší republice zkrachoval systém odborných škol, proto jsme si založili vlastní učiliště, které nám umožňuje pokrýt naši potřebu. Pro nedostatek vysokoškolských odborníků (například v oblasti podnikového managementu) jsme následně založili i vlastní vysokou školu. To ale není systémové řešení, které by bylo využitelné i pro ostatní podniky bojující s podobným problémem. Proto je zapotřebí reformovat celou vzdělávací soustavu.Ve Škoda Auto se nám daří klást důraz  na oblast  vědy a výzkumu, máme třetí největší technologické centrum, jeho rozvoj ale komplikuje nedostatek kvalifikované pracovní síly, která není na našem trhu práce k dispozici. Je to problém, který brzdí rozvoj celé společnosti především chceme-li se stát znalostní ekonomikou zaměřenou na vyšší přidanou hodnotu a služby.  

Další inspirací by taky mohl by být i projekt IQ Auto. V čem přesně spočívá?

IQ auto, je jeden z prvních projektů u nás kdy se firmy, v tomto případě z automobilového průmyslu, proaktivně snaží navázat úzkou spolupráci se školami. Lidé z praxe tak chodí vyučovat do škol a učilišť, aby studenty seznámili se světem praxe. Firmy  pro školy nakupují strojní vybavení, čímž studenti získávají možnost prakticky trénovat na moderních strojích. Zaměstnavatelům se pro změnu výrazně zkracuje čas nutný pro adaptaci studentů po nástupu do zaměstnání. K dnešnímu dni se do projektu zapojilo 187 odborníků z automobilového průmyslu a 2 700 učitelů.

Měly by tedy školy samy aktivně oslovovat podniky a osobnosti z průmyslu ke spolupráci?

Myslím si, že ano. Mnoho lidí z businessu by ocenilo příležitost podělit se o své zkušenosti na akademické půdě. Pro mě osobně je velmi přínosný pohled do akademického světa, kde se vede diskuse bez logických omezení, které se sebou nese obchodní svět. Diskuse se studenty a učiteli je velmi obohacující a inspirativní. Studenti umí mnohdy zprostředkovat cennou zpětnou vazbu. Znám mnoho lidí ve svém okolí s podobným postojem a jistě každá škola má možnost vyvinout aktivitu k takovým typům spolupráce. Obě strany tím mohou jen získat.

Seznámení se se světem praxe už v době studia je velmi důležité. Například ve Washingtonu DC, kde jsem studoval, zcela běžně funguje systém, kdy se studenti hlásí na brigády a stáže do firem, kde pracují zadarmo a získávají praxi. Studenti pracují v neziskových organizacích, poradenských firmách, státních institucích. Samotné školy jsou v tom velmi aktivní a nabídky stáží studentům zprostředkovávají. Jde o fantastický a jedinečný způsob, jak student může konfrontovat teorii s praxí a získá výborné zkušenosti využitelné i pro vlastní studium. U našich absolventů škol se ale často setkávám s neochotou při studiu pracovat. Důvody jsou různé, buď nechtějí pracovat zadarmo, nebo se vymlouvají na nedostatek času. Problémy jim pak ale nastanou, když hledají práci a bez praxe je firmy odmítají přijmout.

V rámci svého vzdělání jste absolvoval kromě Univerzity Karlovy také prestižní University of Cambridge a další studijní pobyty jste strávil na neméně slavných Georgetown University a Harvard University. Proč jste se pro studium v zahraničí rozhodl?

Nevyhovovalo mi jednostranné oborové zaměření studia, které nabízely naše školy. Ačkoliv jsem studoval mezinárodní vztahy chtěl jsem získat i vzdělání v oblasti ekonomie a práva. Tento interdisciplinární přístup anglosaské školy na rozdíl od těch naši aktivně podporují.

Studium v Cambridge pro mne bylo hodně důležité. Nejvíc jsem se ale nenaučil od profesorů ale spolužáků. Výhoda anglosaských špičkových škol totiž kromě jiného spočívá v tom, že do magisterského studia nastupují lidé, kteří už za sebou mají praktickou zkušenost ze zaměstnání. Vašimi spolužáky jsou tak lidé, kteří mají praxi z armády, z neziskového sektoru nebo businessu. Nejedná se tedy jen o studenty, kteří neznají nic jiného než školu jak je tomu ve většině případů u nás.

Působíte ve vysoké manažerské pozici. Jaké dovednosti ve svém profesním životě nejčastěji využíváte?

Zcela zásadní je pro mě dovednost pracovat s lidmi, tedy vytvářet týmy, řídit je a motivovat jejich členy. Jako manažer jsem jen tak dobrý, jak dobří jsou lidé v mém týmu. Řada lidí, kteří se mnou pracují rozumí své odborné agendě lépe než já. Mým úkolem je ale sladit práci celého týmu odborníků s různými znalostmi, zajistit jim pro práci optimální podmínky a následně umět výsledky jejich práci obhájit a prosadit.

Vaše doporučení školám na závěr?

Myslím, že by se naše školy měly snažit propojovat svou výuku s praxí, komunikovat s podniky a tam kde je to možné spolupracovat s nimi na výzkumných projektech.

Když se něco podobného podaří je to totiž výhodné pro obě strany. My jako firma například spolupracujeme nejen s technickými školami, ale i s uměleckými a výsledné synergie jsou úžasné. Studenti UMPRUM nám například pomáhají v oblasti designu a díky tomu zjišťují,  jak vypadají omezení v praxi jako je technická realizovatelnost nebo cenová omezení. Naši odborníci zase těží z kreativity studentů a jejich zpětné vazby. Akademický a průmyslový svět by od sebe neměly být oddělovány, společně totiž dokážou tvořit obrovské synergie.