Vladimíra DostálováV. Nar. 1974, od roku 1995 stevardka, v současné době studuji vyšší odbornou školu, obor zdravotnický záchranář. Od dubna 2009 členka Asociace náhradních rodin České republiky, vedoucí pracovní skupiny Osvěta ve školách a školkách a zároveň předsedkyně místního klubu Kukačka na Praze 10 (klub vzniklý v rámci Asociace náhradních rodin). Od prosince 2008 pěstounka.

Linda – nar. 2002, biologická dcera. Žákyně první třídy ZŠ

Týnka  – nar. 2005, přijatá dcera, prvním rokem navštěvuje MŠ.

Můžete nám prosím na úvod objasnit základní rozdíly mezi pěstounskou péčí a adopcí?

Pěstounská péče je základní forma náhradní rodinné výchovy, která je řízená a kontrolovaná státem. Do pěstounské péče se dostávají děti, které nejsou právně volné. To znamená, že jejich biologičtí rodiče nebyli zbaveni rodičovských práv. Pěstoun se nestává zákonným zástupcem přijatého dítěte, a tudíž může rozhodovat pouze o věcech běžných. V případě volby povolání, vydání cestovního dokladu pro dítě nebo lékařského zákroku vyžadujícího anestezii, rozhodují za dítě jeho biologičtí rodiče. Pokud by rodiče nejednali v zájmu dítěte, může se pěstoun domáhat soudního rozhodnutí. Dále je pěstoun povinen umožnit biologickým rodičům styk s dítětem pokud je to v zájmu dítěte a dítě tímto stykem psychicky netrpí. Jestliže z nějakého důvodu, například pobytu rodiče ve vězení, není možné uskutečnit setkání a biologický rodič prokáže zájem o poskytování informací o svém dítěti, je pěstoun povinen mu tyto informace poskytovat prostřednictvím písemné korespondence.

V případě adopce neboli osvojení přijímají rodiče dítě za vlastní a mají k němu stejná práva a povinnosti jako k dítěti biologickému. Osvojené dítě získává příjmení nových rodičů, je mu vystaven nový rodný list se jmény adoptivních rodičů. Vztah mezi dítětem a příbuznými osvojitelů je příbuzenský. Děti, které jsou vhodné k osvojení, jsou děti právně volné. Jejich rodiče buď byli zbaveni rodičovských práv nebo se jich sami zřekli. V některých případech se může jednat o sirotky.

S jakými problémy jste se Vy osobně potýkala při žádosti o získání dítěte do pěstounské péče

Já osobně jsem se s žádnými problémy při žádosti o získání dítěte do pěstounské péče nesetkala. Původně jsme s manželem podávali žádost o osvojení a následně ji rozšířili i o žádost o pěstounskou péči. Celý proces od podání žádosti až po začlenění do registru žadatelů trval přibližně rok. Všechny sociální pracovnice i psychologové, se kterými jsme v průběhu vyřizování naší žádosti spolupracovali, byly velice vstřícné.

Jak probíhalo začlenění holčičky do kolektivu Mateřské školy? Věděli anebo vědí její spolužáci, odkud pochází?

Začlenění Týnky do kolektivu dětí proběhlo stejně, jako by se jednalo o naše biologické dítě. Týnka s dětmi o nás mluví jako o svých rodičích. Samozřejmě, že před nimi zmiňuje svůj pobyt v Klokánku, kde byla do svých tří let. Myslím, že její spolužáci tomuto faktu nerozumí a zároveň ho ani zatím neřeší. Vyplývá to z toho, že tyto děti jsou ještě moc malé na to, aby si tuto skutečnost daly do souvislostí a uměly si ji v sobě vyřešit. Problém nastává s pedagogy, kdy paní učitelky nevědí, jak v případě, kdy Týnka zmíní Klokánek postupovat a jak s ní na toto téma hovořit. Děti přijaté do náhradní rodinné péče často svoji minulost z pobytu v ústavním zařízení zmiňují, což je důsledkem toho, že se mnohdy v jejich životě jedná o první pozitivní zážitek.

Jak se k celé věci stavěli pedagogové?

Vzhledem k tomu, že jsme Týnku přijali do pěstounské péče v době, kdy tuto mateřskou školu navštěvovala naše starší dcera, seznámili jsme paní učitelky s tímto faktem již v této době.   Celou problematiku náhradní rodinné péče jsme jim vysvětlili a zároveň je poprosili, zdali by mohli skutečnost, že naše starší dcera bude mít novou sestřičku, s dětmi neprobraly. Paní učitelky se k celé této problematice postavily velice vstřícně a s pochopením, dětem vysvětlily, že ne všechny děti mají maminku a tatínka, které se o ně mohou starat, že tyto děti vyrůstají v „domečkách“ odkud se dostávají do náhradních rodin.

Jsou učitelky v Mateřské škole ochotné spolupracovat? Narážíte z jejich strany na nepochopení?  Jsou vstřícné?

Za velmi důležité jsem považovala seznámit paní učitelky se vším ohledně Týnčiny minulosti. Fakt, že všechny přijaté děti mají různé psychické deprivace je neoddiskutovatelný. Tyto děti se často setkávají s nepochopením a neznalostmi o svém původu. Jejich projevy vycházející z deprivace způsobené ústavní výchovou bývají často zaměňovány za „nevychovatelnost“
V našem případě paní učitelky projevili velkou ochotu s námi spolupracovat. Samy si vyhledaly o této problematice články a poprosily mě o zapůjčení literatury vztahující se k tomuto tématu.

Co vás vedlo k iniciování se v projektu s pracovním názvem Já mezi vámi?

Projekt „Já mezi vámi“ je projektem pracovní skupiny Osvěta ve školách a školkách, jejíž jsem vedoucí a zároveň jsem i koordinátorkou celého tohoto projektu. Nápad na tento projekt vznikl v době, kdy jsme s kolegyněmi z pracovní skupiny hledaly vhodnou literaturu pro naše přijaté děti a i děti biologické, která by šetrným způsobem tuto problematiku dětem vysvětlila a zároveň by i byla nápomocna pedagogům při jejich práci s těmito dětmi. Bohužel na našem trhu žádná takováto publikace v současné době neexistuje. Další motivací k realizování tohoto projektu byly výsledky dotazníkového šetření, které jsme uskutečnily v loňském roce a jehož výsledky jsou umístěny na webových stránkách Asociace náhradní rodin České republiky.   Myslím si, že připravovaná publikace, která se bude skládat ze tří částí, bude do budoucna velice přínosná. První část s příběhy a reálnými fotografiemi je určena pro děti, druhá část, pracovní sešity, je určena pro děti a pedagogy s nimi pracujícími a třetí část, odborná metodika, je určena pro pedagogy a vychovatele. Mělo by se jednat o ucelenou příručku vysvětlující rozdíly mezi pěstounskou péčí a adopcí, možné psychické deprivace těchto dětí a postupy, jak nejlépe s těmito dětmi pracovat a spolupracovat s náhradními rodiči.

Máte pocit, že vázne informovanost  pedagogů v oblasti práce a komunikace s těmito dětmi?

Všichni pedagogové se v rámci svého studia, ať už na vysokých školách nebo na středních školách s problematikou náhradní rodinné péče seznámí. Pokud ovšem nemají možnost s dítětem přijatým do náhradní rodinné péče pracovat, jejich zkušenosti s touto problematikou jsou malé. Opět vycházím nejen z vlastní zkušenosti, ale i z výsledku dotazníkového šetření. Velice často neznají rozdíly mezi adopcí a pěstounskou péči a důsledky z toho plynoucí. 

Mají náhradní rodiče nějakou možnost sdílet své zkušenosti s ostatními náhradními rodiči?

Náhradní rodiče mají možnost sdílet své radosti a starosti s ostatními náhradními rodiči prostřednictvím diskuzí na počítačových servrech.  Další možností, kde se náhradní rodiče a jejich děti mohou navzájem poznat, je například v rámci klubů, které vznikly při Asociaci náhradních rodin České republiky. V současné době má tato Asociace čtrnáct místních klubů v deseti krajích České republiky.  Předsedové těchto klubů pořádají pravidelná setkání a různé akce nejen pro své členy, ale i pro ostatní náhradní rodiče, kteří mají zájem se těchto setkání zúčastnit.

připravila

Marie Hrdá