Výuka finanční gramotnosti je nebo bude povinnou součástí kurikula. Jaký je názor pracovníků v bankovním sektoru? Je důležité, aby děti na školách měli výuku finanční gramotnosti povinnou?

Pierre Même, MBA – zástupce výkonného ředitele, KB. Pierre Même po studiích na střední škole v Praze vystudoval na Universitě Roberta Schumanna ve Štrasburku obor ekonomie a práva a na Rochester Institute of Technology (NY) vystudoval MBA

Myslíte si, že by se měla finanční gramotnost vyučovat na všech školách, nebo by tato zodpovědnost v informovanosti dětí měla být ponechána na rodině?

Problémy lidí i podniků v důsledku předlužení řešíme každý den, i proto banky zřídily společně poradnu ve finanční tísni. Bohužel často jsme svědky smutných lidských příběhů a jednoznačně jakákoliv prevence by byla užitečná. Souhlasím s doporučením výuky finanční gramotnosti na školách, protože i dospělí lidé často nemají základní znalosti, v důsledku čehož se zaváží úvěrem, který je často nad jejich možnosti. A tito lidé v roli rodičů asi nejsou nejlepším mentorem svých dětí, kdy by jim měli vysvětlit, jak opatrně a hospodárně s financemi nakládat.

Výuka na školách by měla probíhat co nejvíce na reálných příkladech. Koupíte si jablko, za 5 korun, z toho jedna koruna patří státu jako daň.  Vysvětlovat, jak fungují exekuce, kdo je může nařídit, jak si zřídím platební kartu, jak si jednoduše udržím přehled o svých příjmech a výdajích.

Vy jste měl možnost studovat v zahraničí, jaký byl první zřejmý rozdíl francouzského a českého stylu výuky?

Narodil jsem se ve Francii, absolvoval českou základní a střední školu a poté vysokou školu ve Francii a postgraduální studium na americké univerzitě. Při studiích ve Francii jsem zaznamenal, že dosavadní styl výuky na českých školách byl oproti francouzským založený hodně na memorování. Mluvím o době do 90.let, od té doby věřím, že české školství prošlo velkým vývojem. Ve Francii i na střední škole (ve Francii jsou matematická, vědecká i filosofická gymnázia, je předmět „filosofie“  maturitním předmětem). Základním a velmi důležitým posláním tohoto předmětu je naučit žáky umění argumentace, to znamená vytvořit tezi, antitezi a syntezi. Laicky řečeno, student se naučí popsat analyticky problém, nalézt  různá řešení, popsat jejich výhody a rizika a doporučit výsledek.  Podobný přístup alespoň na konci 90 let jsem u českých kolegů většinou postrádal. Nicméně toto se již výrazně zlepšilo.

A srovnáte –li vysoké školy?

Nejviditelnější rozdíl je v přístupnosti VŠ. Ve Francii nastupuje na VŠ mnohem větší počet mladých lidí než v České republice. Na většině škol neexistují přijímací řízení a tedy je vysokoškolské studium otevřenější. Nicméně v průběhu 1. a 2. ročníku dochází k přirozené selekci a není výjimkou až 50procentní úbytek studentů v těchto ročnících.  Já jsem šel studovat do zahraničí, protože v té době tady ekvivalentní škola na stejné úrovni nebyla.

Jaký je váš názor na státní maturitu? Měly by být maturitní zkoušky jednotné?

Já jsem generace, která jednotnou státní maturitu absolvovala a nemám s tím zásadní problém. Podle mého názoru dnes existují veliké rozdíly mezi jednotlivými školami a kvalitou jejich výuky a zdá se mi praktičtější, aby státní maturita sjednotila úroveň požadovaného vzdělání středoškolsky vzdělaného člověka. Jinak je přirozeným sítem kvalitních studentů přijímací řízení na VŠ. Ale vím, že na řadě i soukromých VŠ je přijímací řízení poměrně vstřícné, pak by měly být maturitní zkoušky tím standardem, který zaručí dosaženou úroveň vzdělání.

Jaké máte zkušenosti ze studií MBA? Jaký je zde styl výuky a jaké jsou požadavky na studenty?

Při studiu MBA byly na nás, studenty, kladeny ohromně vysoké nároky. Především na samostatnost, neboť zde bylo minimálně stejný objem domácí práce a samostudia jako výuky ve škole. Velký důraz je kladen také na týmovou práci a velkou část zadání studenti museli vypracovávat ve skupině a ve spolupráci s ostatními studenty. Při tomto studiu získáte velice kvalitní studijní materiály a možnost pracovat s výbornými profesory, ale je na každém zda k informacím z přednášek je schopen a ochoten vyhledat doplňující informace odjinud a s kolegy práci doplnit. Bez toho není možné studium absolvovat.

Českým VŠ se vyčítá, že málo připravují studenty na praxi a výuka je mnohdy založena jen na „byflování“ teorie. Jistě by bylo vhodné, aby školy více spolupracovali s osobnostmi průmyslu, obchodu a bankovní sféry. Myslíte, že podobně by mohly postupovat i SŠ?

Například česká práva jsou na velice kvalitní úrovni a je to způsobeno  tím, že většina vyučujících profesorů má vlastní praxi a výuku na škole vnímají jako službu. Jednak díky své praxi jsou finančně zaopatření a navíc jejich výuka není založena jen na teorii. To je jistě samozřejmě případ i jiných profesí jako architektů a dalších odborníků, kteří mohou vyučovat na VŠ. Nicméně v ekonomické oblasti to je složitější.

Spolupráce s odborníky je cesta, věřím, že řada z oslovených by se ochotně zapojila. Často se zúčastňujeme konferencí různého druhu, kde aktivně přednášíme, tady je asi prostor pro aktivní přístup školy. Pokud škola připraví poptávku a jasně formuluje, pro jaké přednášky a na jaké téma by dala prostor, jistě by se odborníci z průmyslu, bank, a dalších odvětví spolupráci nebránili.

Co ale myslím, že české školy nedělají a kde je veliký prostor, je větší vytěžování svých bývalých studentů. Mluvím o klasickém americkém modelu, kdy university aktivně komunikují se svými bývalými studenty, tito studenti udržují kontakt i mezi sebou, je to prospěšné pro ně osobně. Pokud vypěstujete tuto loajalitu, bývalí studenti mohou často škole pomoci, zapojují se finančně, poradensky, odborně. Z vlastní zkušenosti vím, že to funguje i v mezinárodním měřítku, s dnešními informačními technologiemi je velice snadné komunikovat s bývalými kolegy a studenty  po celém světě.

Vy máte dvě děti, studují na českých školách?

Ano, mé dcery (6 a 8 let) navštěvují českou státní základní školu a já jsem velice spokojený s kvalitou této školy. Nemyslím si, že co je soukromé, musí být nutně nejlepší. Dcery jsme přihlásili na ZŠ Jánského, Praha 5, kde do vyučování hodně zapojují prvky hry a zábavy. S dětmi se pracuje ve skupinách, dětí nesedí klasicky v lavicích ale v kruhu, takže už v první třídě mají možnost pracovat formou „workshopů“ (úsměv).  Učitelé se zde věnují dětem nad rámec svých povinností a pro mě se ženou je zásadní, že dcery chodí do školy rády a mají velmi dobré výsledky a úroveň znalostí úměrně svému věku. Věřím, že to bude pokračovat, cesta je ještě dlouhá (úsměv).

Jaké je vaše osobní doporučení na závěr?

Děti by měli využívat možnosti studia v zahraničí, alespoň po dobu jednoho roku.  Je to ohromný přínos pro mladého člověka a jeho osobnostní a znalostní vývoj to dramaticky akceleruje. Student se naučí jazyk, samostatnosti, pozná jinou kulturu, jiný styl výuky. Je výborné, že některé školy sami organizují výměnné pobyty svých studentů.

A také jsem zastáncem pracovních brigád, zde se může zapojit škola a ve spolupráci s vybranými podniky nabízet dětem brigády.  To je nejideálnější způsob, jak si mladý člověk okusí skutečný svět, pochopí hodnotu peněz, pro někoho to může znamenat větší motivaci ke studiu, když pochopí, že bez dobrých výsledků by dosáhl jen omezeného uplatnění.