Zajímavý vzdělávací program, týkající se specifického a přeci všem tak blízkého přístupu k dětem nám představila ředitelka MŠ Sibřina Mgr.Zuzana Svobodová.

Vaše školka je vedena v duchu vzdělávacího programu Začít spolu – mezinárodně Step by step. Můžete nám ve zkratce tento program přiblížit?

Začít spolu je poměrně otevřený didaktický systém, který je orientován na dítě a který klade důraz na individuální přístup k dítěti, partnerství rodiny, školy a širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání

Umožňuje každé škole, každému učiteli přizpůsobit si jeho konkrétní podobu kultuře, zvykům, tradicím a potřebám konkrétních dětí. Začít spolu představuje pedagogický přístup, který v sobě spojuje moderní poznatky pedagogické a psychologické vědy spolu s osvědčenými vzdělávacími postupy.

 Já v něm vidím jako nejzásadnější tyto aspekty: práce v menších skupinkách v centrech aktivit, svobodná volba dětí a její důsledek, individuální přístup ke všem účastníkům vzdělávání a otevřenost školky k rodině a okolí

Co bylo hlavním impulsem začít s tímto programem ve vaší MŠ a šlo všechno od začátku podle vašich představ?

V podstatě to byl takový intuitivní začátek, který se postupně vypracoval k tomuto komplexnímu programu. Ze začátku jsem si nedovedla představit, že by dvacet dětí mohlo chtít dělat stejnou věc a v předškolním věku je důležité, aby dítě nabízenou aktivitu opravdu dělat chtělo a namotivovat dvacet mrňousků na stejnou činnost mi přišlo nereálné. Řešily jsme tedy s kolegyněmi jiné možnosti a postupně nás zaujala práce v malých skupinkách v centrech aktivit.  Nebyl to tedy takzvaný příkaz shora, ale společná práce a společné hledání nové cesty a nových možností.

Z počátku jsme vycházely z toho, že děti se nemají k ničemu nutit a proto nám ve třídě vždycky několik dětí nedělalo nic, to se nám také nelíbilo a stále jsme řešily, co s tím. Bylo to způsobené tím, že jsme si program špatně vyložily, po důkladném proškolení jsme jeho filosofii pochopily už lépe. Na tomto programu je právě vynikající to, že učí děti, aby se uměly rozhodnout a zároveň nést důsledky svého rozhodnutí. Takže dítě si musí zvolit nějaké z nabízených center pak nést důsledek svého rozhodnutí a daný úkol splnit. Pokud zjistí, že se rozhodlo špatně, příště bude u volby lépe přemýšlet a více uvažovat. Tento aspekt programu je podle mě opravdu dost zásadní a klade na dítě poměrně náročné požadavky a zároveň to pro něho znamená velký přínos do jeho dalšího života.

Na Začít spolu je také výborné, že není nijak dogmatický,  stanovuje pouze rámec a pedagogové ho mohou zcela individuálně rozvíjet, počítá totiž nejen s individualitou dětí, ale respektuje i individualitu pedagogů.

Prostor pro dítě i pedagoga je v rámci tohoto vzdělávacího programu opravdu velmi široký a zajímavý. Zkuste nám prosím přiblížit, jak probíhá typické  „pracovní“  dopoledne u vás v Mateřské škole.

Běžné dopoledne vypadá u nás ve školce asi takto: Po ranním scházení dětí a jejich volných hrách následuje ranní kruh. Trvá cca 20minut a je to doba pro společné sdílení pocitů, nápadů a informací. Učitelky děti seznamují s programem dne a děti se k němu vyjadřují, pracujeme s informační tabulí a společně řešíme nějaký úkol. Učitelky děti seznámí s denní nabídkou v centrech aktivit, co a proč se v kterém centru bude dělat. Děti si potom vybírají svoje „pracoviště“ a plní zadané úkoly. Po jejich splnění máme další kruh, tomu říkáme hodnotící. Děti se snaží samy zhodnotit svojí práci a zároveň hodnotí i zadaný úkol, vyjadřují se k tomu, co se jim líbilo a co naopak příliš ne, vyměňují si získané informace a ukazují svoji práci ostatním dětem. Naučit se správnému sebehodnocení je velkým přínosem pro celý další život.   Činnosti v centrech aktivit nejsou nikdy jen tak nahodilé, vždy se váží k tématu a integrovanému bloku, který v danou chvíli máme ve školce.  Center aktivit máme celkem 10: ateliér, knihy a písmena, pokusy a objevy, divadlo, dílna, domácnost, hudba, kostky, manipulační hry a písek a voda.

Hlavním tématem tohoto vydání časopisu je Čtenářská gramotnost. Proto mě momentálně hlavně zajímá centrum aktivit s názvem Knihy a písmena. Jak s dětmi v tomto centru pracujete?

Centrum „Knihy a písmena“ je ideální pro práci dětí s knížkami, k budování dobrého vztahu ke knihám a motivace ke čtení.  Předškolní děti sice ještě neumí číst, ale už v tomto věku se seznamují s knihou jednak jako s médiem přinášejícím zábavu a jednak jako s něčím, kde můžou najít důležité a potřebné informace – vyhledávají obrázky k různým tématům, vyhledávají knihy, kde by požadovanou informaci mohly získat, pracují s mapou, globusem, encyklopediemi, učí se orientovat v knihách a správně s nimi zacházet.

Obecně převládá tvrzení, že se výrazně změnil přístup a vztah dnešních dětí ke knihám oproti minulosti. Jaký je Váš názor?

Myslím si, že vtah předškolních dětí ke knížkám se v podstatě neliší od vtahu předchozí generace předškoláků. Malé děti mají knížky rády a jsou rády, když jim z nich čteme, když si je s nimi prohlížíme a vyprávíme si o nich.

Samozřejmě vím o současném problému, o kterém se stále diskutuje, že dnešní děti čtou méně a jak je přimět číst více. Myslím si, že to je opravdu složité. Oni totiž i současní rodiče čtou méně než naši rodiče, takže děti vidí večer rodiče spíše před televizní obrazovkou než s knihou v ruce. Já si myslím, že to je v podstatě přirozený vývoj, není možné vrátit zpět dřívější dobu bez současných médií, také proč bychom to dělali. Dříve byly v televizi dva programy a nic koukatelného tam nešlo, tak člověk přirozeně hledal jinou možnost zábavy a relaxace a to byla jedině kniha, protože ani počítače a ani internet nebyl. Člověk, který by v dnešní době nepoužíval internet a nesledoval televizi  a stále ležel v knihách by byl považován minimálně za podivína. Je potřeba se ale dopracovat k nějakému kompromisu. Já zastávám ten názor, že je nutné dětem vysvětlit a naučit je, že knížka je prostě další varianta zábavy a poznání, vedle počítače a televize, že nic není jenom dobré a ani jenom špatné a že v dnešní době máme právě tu skvělou možnost využívat všechna tato média. Určitě je to o dobré motivaci a dobrém načasování. Asi dítě nezaujmete knihou ve chvíli, kdy mu vypnete třeba rozkoukaného Spidermana s tím, že mu právě teď hned jdete číst … Naopak, když mu večer v posteli řeknete, že si může ještě nechat svítit lampičku a nemusí ještě chvíli spinkat, když si bude číst a strčíte mu do ruky pěknou knížku nebo časopis, určitě bude správně namotivováno  na čtení J. Nutit do čtení asi nemá smysl.  U nás ve školce často spojujeme určitou knížku s určitým tématem, případně knížku s filmem nebo divadélkem. Slavíme pohádkový den s Christianem Andersenem. Motivujeme děti k tomu, aby nám přinesly své knížky, které třeba dostaly k Vánocům nebo k narozeninám a společně je čteme. Zásobu knížek ve školce obměňujeme. Děti mají také předplacený svůj časopis, se kterým pracují.

Paní ředitelko, podělíte se s námi o připravované plány vaší školky týkající se  našeho hlavního tématu – tedy právě čtení a knížek?

Z budoucích aktivit, které by podpořili zájem dětí o knížky, plánujeme spolupráci s místní knihovnou, která nabízí nové programy pro školky a na příští měsíc máme naplánovaný integrovaný blok s názvem „maminko, čti mi z mé knížky“, ve kterém chceme motivovat rodiče na každodenní čtení dětem a zapojit se do projektu „Celé Česko čte dětem“. To, že čteme méně než dříve nevadí, důležité je, aby  se z „méně“ nestalo „vůbec“, a abychom šli cestou sice méně, ale o to kvalitněji.

Ředitelka MŠ Sibřina (Praha Východ) Mgr.Zuzana Svobodová je absolventkou Pedagogické Fakulty UK.  Zúčastnila se několika zahraničních stáží v Mateřských školách. Je držitelkou certifikátu k metodě Začít spolu pro předškolní vzdělávání, v současné době dálkově studuje psychoterapii na Pražské psychoterapeutické fakultě.