Eva Katrušáková je iniciátorkou celostátního projektu Celé Česko čte dětem. Tato  akce byla oficiálně spuštěna v roce 2006. Hlavním sloganem je: „Čtěme dětem 20 minut denně. Každý den!“ Projekt je do budoucna pro naši společnost natolik zásadním, že mu byla udělena záštita Ministerstva kultury, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Dětského fondu OSN UNICEF. Záštitu převzal osobně Václav Havel.

Předpokládám a věřím, že snad už celé Česko ví, jak by se mělo číst dětem… Přesto – mohla bych vás požádat o shrnutí základních myšlenek projektu?

Není to docela pravda, že Celé Česko ví, že by se mělo číst dětem a jak by se mělo číst dětem. V tom počtu informací, se kterým se každý den chtě nechtě setkáváme, si většiny informací nevšímáme nebo kloužeme po povrchu. Tak je to i s myšlenkami projektu Celé Česko čte dětem, které se objevují v tištěných médiích, ale i v rozhlase a televizi docela často. Jsou tisíce, desítky tisíc,stovky tisíc, kteří neví...... Přitom jde o sdělení nesmírně naléhavé, ač prosté: Čtěme dětem 20 minut denně. Každý den! Většina z nás, rodičů, si nepochybně uvědomuje důležitost sdílení času s dítětem.
Pravidelné předčítání učí dítě jazyku a myšlení, rozvijí jeho paměť a obrazotvornost, obohacuje ho o vědomosti a vzorce morálního chování, posiluje jeho sebevědomí. Nejde ovšem jen o čtení, jde o mnohem více. O emoce, o pohlazení. O pocit dítěte, že rodič právě v tuto chvíli patří jen jemu, že je důležité a milované.
Čtení dětem je neokázalým projevem lásky, kterou každý z nás tolik potřebuje.  

Spolupracujete také se vzdělávacími zařízeními  typu škol a školek. Jak tyto mohou přispět a pomoci k podpoře a motivaci čtení samotného?

K dnešnímu dni se do celostátní kampaně Celé Česko čte dětem zapojilo přes 300 škol, školek, knihoven a mateřských center. Další desítky, možná stovky se s myšlenkou ztotožňují a pořádají u sebe různá čtení na podporu rituálu předčítání. Nicméně v našem oficiálním soupise je nemáme. Tento měsíc také přicházíme se dvěma novými programy, které jsou cílené právě na školy a mateřské školky. Může se do nich zapojit každá škola a mateřská školka v České republice. Jsou to programy „Klub školek, které čtou“ a „Klub škol, které čtou“. Přestože je kampaň Celé Česko čte dětem směrována hlavně k rodičům, mnoho z nich nenalézá čas ani motivaci, aby svým dětem četli. Školky mohou – a také by měly – domácí čtení doplňovat. Dětem, kterým doma nikdo nečte, mohou navíc poskytnout příležitost ke každodennímu kontaktu s psaným slovem.

Školy by mohly zavádět pravidelné předčítání i nad rámec svých vzdělávacích povinností, více o tom najdete na stránkách www.celeceskoctedetem.cz. Nicméně největší vliv na to, zda dítě čte nebo nečte, má rodina. „Hlavním socializačním prostředím, kde získáváme čtenářské návyky, je rodina. Silní čtenáři, tedy i ti, o kterých se lze domnívat, že čtou nejlépe, uvádějí nejčastěji, že největší vliv na jejich čtení měla rodina. Škola je schopná sociokulturní vzorec zděděný z rodiny rozvinout, ale jen těžko ho dokáže nastolit tam, kde není zafixován. Nečteme-li, neviňme z toho školu“, píše literární vědec a kritik Jiří Trávníček ve své knize „Čteme?“ z roku 2008.

Projekt  běží už čtvrtý rok. Máte za tu dobu nějakou zpětnou vazbu na zlepšení se situace v českých rodinách ve vztahu ke knihám a ke čtení samotnému?

Neustále opakuji, že kampaň Celé Česko čte dětem je běh na dlouhou trať. Nemám již v sobě idealismus dvacetileté dívky, která si myslí, že některé věci lze udělat mávnutím kouzelného proutku.

Bude trvat ještě dlouhá léta, než se čtení dětem opět stane samozřejmostí, stane se něčím moderním a zároveň přirozeným.

Každý den dostáváme desítky krásných emailů. Přicházejí od soukromých osob – od rodičů a prarodičů, ale také od učitelů, vychovatelů či psychologů.

Jak správně vybrat knihu a jak si poradit doma při předčítání v případě, že děti v jedné rodině mají od sebe určitý věkový rozestup.

Jsou dvě možnosti, buď se nejdříve předčítá jednomu a pak druhému, nebo může rodič vybrat takovou knihu, která osloví jak mladšího tak i staršího. Kupříkladu máme výborné zkušenosti s knihou Arnošta Goldflama „Tatínek není k zahození“. Na své si přijdou i dospělí, kteří Goldflamovy příběhy předčítají. Ale nechci tady říkat, že existuje pouze pan Goldflam:-). Takových knih jsou desítky.... 

Podle posledního mezinárodního průzkumu, naši studenti a žáci (ve věku cca 13 – 16let) ve srovnání s ostatními zahraničními, dosahují podprůměrných výsledků právě ve čtenářské gramotnosti ve smyslu porozumění obsahu i stylu. Čím je podle vás toto způsobeno. Tato otázka by si zasloužila zvláštní pozornost, neboť výsledky českých studentů, pokud se jedná o čtenářskou gramotnost, jsou ve srovnání se studenty z jiných zemí opravdu podprůměrné. České děti mají velké problémy pochopit text a vybrat z něj podstatné věci. S textem by se mělo pracovat velice rozvážně a do hloubky. Učitelé by měli se žáky a studenty o textech diskutovat, ptát se na jejich názory, nutit je vyvozovat závěry a snažit se je vést tak, aby případně uměli aplikovat poznatky získané z textu do vlastního života.

S jakými reakcemi se obecně setkáváte při oslovování známých osobnosti, které předčítají dětem na vámi pořádaných akcích na různých místech republiky? Ještě jsme se nesetkali s negativní reakcí. Známé osobnosti, které  předčítají v rámci kampaně Celé Česko čte dětem (je jich dnes na čtyři desítky), jsou vesměs lidé sečtělí, kteří ví, co je v životě zásadní. Všichni bez výjimky velmi kladně, někdy až nadšeně reagovali na to, že je tady projekt, který se konečně vrací ke kořenům rodinné pospolitosti. Potěšující je, že pokud se dětem pravidelně předčítá, je to jednoduchý způsob, jak jim vštěpovat správný žebříček hodnot. Návyky, postoje a žebříček hodnot se přece utvářejí již v dětství.

Moudré knihy jsou nositeli univerzálních morálních hodnot. Čtení učí děti rozeznávat dobro od zla a povzbuzuje k reflexi nad důsledky vlastních slov a činů.

Pravidelné předčítání dětem je dnes důležitější než kdy dříve, protože množství informací a potřebných znalostí neustále narůstá. Čtení chrání děti před závislostí na televizi a počítačích. Čtení je dobrou alternativou falešných hodnot masové kultury.

Jak naložíte s projektem do budoucna? Bude se dále vyvíjet? Čekají nás překvapení jako třeba váš unikátní pohádkový kalendář 2010?

Doposud se zdůrazňoval spíše intelektuální vliv předčítání na rozvoj dítěte. Chceme se více zaměřit na emocionální stránku celé naší kampaně. Na vztah rodič - dítě v co možná nejširším kontextu. Mohli bychom do nekonečna opakovat: sdílet, sdílet, být spolu, sdílet. Nedovolte, milí rodiče, aby vám dítě vychovávaly elektronické chůvy – televize a počítač! V souvislosti se čtením je potřeba mluvit o morálních hodnotách (úcta, poctivost, zodpovědnost, odvaha, mírumilovnost, spravedlnost, krása, solidarita, přátelství a láska) a jejich důležitosti v našem životě.

Je nezbytné neustále zdůrazňovat, že čtení dětem má obrovský vliv na jejich emoční zdraví. Tím přitom rozumíme (podle Daniela Golemana, autora knihy Emoční inteligence) zdravé psychické a morální sebevědomí dítěte, spojené se schopností racionálně myslet a navazovat kvalitní a trvalé vztahy s lidmi.

Možná, že pro účely kampaně začneme postupně vydávat knížky a jiné informační materiály, které by se dostaly k té cílové skupině, jež nás nejvíce zajímá. Plánujeme přeložit a vydat knížku našich polských kolegů „S dítětem do světa hodnot“, nebo „Morální kompas“.

Do kampaně Celé Česko čte dětem se aktivně zapojila již celá řada známých osobností: Václav Havel, jeho žena Dagmar, Michal Horáček, Zdeněk Svěrák,  Jan Hřebejk, Emma Srncová, Barbora Špotáková, Petr Nárožný, Jaromír Nohavica, Aneta Langerová, Michal Viewegh s ženou Veronikou, Petr Hapka, Ondřej Vetchý, Ivana Chýlková, Aňa Geislerová, Ondřej Pavelka, Monika Žídková, Martin Dejdar, Jan Přeučil, Vanda Hybnerová, Saša Rašilov, Petr Kostka, Jaroslav Dušek, Ester Janečková, Richard Krajčo, Arnošt Goldflam, Pavel Zuna, Kateřina Neumannová, Viktor Preiss, Libuše Šafránková, Dominik Hašek, Ewa Farna, Aleš Juchelka, Olga Sommerová, Olga Špátová, Eva Dřízgová,  Helena Třeštíková a Pavel Jungwirth.

Připravila Marie Hrdá