Globalizace je dnes pro nás hrozbou, protože musíme konkurovat všem, všude a ve všem.  A právě na tuto skutečnost by měli být studenti připravováni už na školách a je potřeba změnit přístup ke vzdělávání už na základních školách, říká v rozhovoru Dana Bérová

Pracujete ve společnosti, která se zabývá konzultacemi v oblasti informačních a komunikačních technologií. Jaká je úroveň počítačové gramotnosti dnes, jaký vidíte prostor ve školství, kde by měly školy vidět prioritu?

V 90. letech jsme v porovnání s ostatními zeměmi ve světě měli problémy s počítačovou gramotností, její úrovní a souviselo to také se samotným rozšířením internetu a možnosti připojení. V té době se na tuto oblast pohlíželo zcela jinak, lidé se dělili na počítačové experty a ty ostatní. Od té doby jsme jako společnost prošli velikým vývojem a situace se změnila. Dneska je využívání technologií věcí rozšířenou, pro mladé generace zcela samozřejmou a čelíme jinému problému, kdy si uvědomujeme, že je potřeba se věnovat podpoře čtenářské gramotnosti a dovednosti pracovat s textem. Ukazuje se, že uživatelé počítačů neumí pořádně pracovat s textem, neumí mu správně porozumět a pracovat s ním. To se však netýká jen uživatelů počítačů. Analýzy jasně dokazují, že nám vzrostla a roste počítačová gramotnost, ale neroste tomu úměrně čtenářská gramotnost. Proto je potřeba na školách neučit jak zacházet s počítačem, ale zapojit počítače a technologie do běžné výuky.  Tedy, počítač by měl být cílem výuky, technologie by se měly využít při výuce chemie, českého jazyka, matematiky a dalších předmětů. To je akutní potřeba dneška, zapojit počítače do výuky, neboť samotná práce s počítačem je pro děti intuitivní a vyučovat počítače jako samostatný předmět je zastaralé.

A jak si v úrovni počítačové gramotnosti stojí česká republika ve srovnání s ostatními zeměmi?

Podle průzkumu z roku 2005 je úroveň počítačové gramotnosti do věku 42 let srovnatelná se světem, kde jsme dosahovali a ještě dosahujeme nižších hodnot je u lidí nad 40 rokem. Ale to je pochopitelné, tato generace lidí nepotřebovala znalost práce s počítačem v práci, také rozšíření počítačů v domácnosti nepostupuje takovým tempem jako v komerční sféře. Nicméně trend je u nás vzestupný. Nejlepších výsledků dosahují státy, kde byly uskutečněny reformy a kde byly jasně definované priority a tomu přizpůsobené rozdělování investic ze strany státu. 

Jako ministryně informatiky jste se zasazovala o daňové zvýhodnění formou odpočtů při pořízení počítačů a na pořízení vysokorychlostního připojení. Dnes je zřejmé, že reforma školství a pozitivní rozvoj probíhá právě v těch zemích, Finsko, Portugalsko, kde vlády na podobném principu podporují pořizování počítačů do škol a do domácností.

Osobně nejsem příliš velikým zastáncem daňových úlev, ale právě v této oblasti jsem věřila, že to má význam a že bychom měli podpořit podniky a instituce systémově. Bohužel nemělo naše ministerstvo až takový vliv, což bylo dáno také tehdejší politickou situací a také tím, že nebyla a není politická vůle rozvoj informačních technologií systémově podporovat. Ani nyní nemám pocit, že by některá politická strana chápala tuto oblast jako prioritu i s přesahem do oblasti škol a vzdělávání. Je to škoda. V zahraničí chápou politici technologie jako nástroj změny a v tom je ten zásadní postoj. Proto jsme na ministerstvu Informatiky vytvořili program NPPG – Národní podpora počítačové gramotnosti. Nešlo o podporu, kde by lidé dostávali něco zdarma, věřím, že když se sami podílejí na investici, má pro ně získaná hodnota mnohem vyšší význam. A v rámci programu NPPG jsme proškolili přes 200 000 lidí. Na programu se finančně spolupodílel stát i sponzoři.

V ideálním případě, jak by měla vypadat role a podpora státu v oblasti inovací?

Minimálně podobně jako v Irsku, by Ministerstvo školství mělo vydat kuchařku, jakýsi návod, jak by školy měly postupovat. Školy by měly dostat definici nutného minima pro to, jak školit své učitele a jak úspěšně zapojovat technologie do výuky. Tato odpovědnost je přenesená na školy a samozřejmě nůžky mezi jednotlivými školami se rozevírají. Je dobře, že na trhu vzdělávání je pro rodiče i děti možnost výběru, ale pro školy by definované minimum bylo jistě přínosem.

Zároveň by stát měl více podporovat obory, které jsou žádané, pro společnost a stát přínosné. Často slyšíme ve zprávách, že je málo absolventů určitých profesí, řemesel a škol, přesto chybí podpora právě těchto škol a samotných uchazečů na trhu práce. Je to způsobené také tím, že nastal veliký odklon od technických škol, dnes máme mnoho absolventů škol  humanitního zaměřením, ale na trhu není uspokojená poptávka po absolventech právě technických oborů.

Stát, respektive jeho političtí představitelé by měli najít odvahu jasně stanovit priority a podle toho rozdělovat finance. Pokud budete mít 100 miliard, které rozmělníte do mnoha různých oborů, výsledný efekt je malý na všech stranách. Ale pokud například rozhodnete, že priority jsou vývoj léků, nanotechnologie a technologie v oblasti zabezpečení dat, finance mnohem efektivněji použijete a celkový dopad, v krátkodobém, ale především dlouhodobém horizontu je vysoký.

Před 25 lety se Finsko, a později i Irsko dostaly do hluboké represe a zřejmě proto byly schopny a ochotny prosadit reformy, které byly správně a byly založené na stanovení priorit a jejich financování. My máme veliké výdaje a investice na vědu a vývoj, ale je to nutně ta priorita, která dlouhodobě vyvede naši zemi z krize a posílí ji? Je potřeba investovat do vzdělávání a podpory mladých uchazečů škol na trhu práce.

Pokud neprobíhá reforma školství a není žádná systémová podpora, jak si mohou školy pomoci sami a na jaké oblasti se mají zaměřit, aby skutečně přizpůsobili vzdělávání prostředí 21. Století?

Bavíme-li se o technologiích a jejich zapojení do výuky, pak musí školy postupovat manažersky, respektive vedení škol si by si mělo určit priority a zvážit své finanční možnosti. Jednak je cesta zapojení rodičů, kteří se sami mohou zapojit a za určitých podmínek na technologické zařízení do tříd přispět, také existují dostupné možnosti a alternativy pro pořízení softwaru, jako je Open source, kdy hodně peněz lze ušetřit. Věřím, že kdyby učitelé oslovili žáky 8, nebo 9. Tříd a zadali jim projekt, kdy by žáci s určitým finančním rozpočtem měli navrhnout softwarové řešení pro jejich učebnu, získala by škola zajímavý přehled cenově efektivních řešení.

V oblasti mimo technologické by školy měli mnohem více dbát na obsah výuky, nikoliv formu.

Na konferenci Invex Hi-Tech jste už v roce 2008 prohlásila, že globalizace je dnes pro nás hrozbou, protože musíme konkurovat všem, všude a ve všem.  A právě na tuto skutečnost by měli být studenti připravováni už na školách a je potřeba změnit přístup ke vzdělávání už na základních školách.

Sama se setkávám často s jevem, kdy i špičkoví manažeři mají problém vidět věci v souvislostech a nejsou schopni hlubší analýzy. Myslím, že zásadní nedostatek je v analytickém myšlení, které naším lidem chybí. Podle jedné nedávné analýzy se tento nedostatek dotýká až 80% špičkových manažerů. Pořádáme mnoho debat, do kterých se zapojují manažeři a ředitelé nejen firem z oblasti Informačních technologií a zaznamenávám jejich stesky, jako zaměstnavatelů. Myslím, že úroveň základních a vysokých škol se vcelku zlepšila, ale vývoj středních škol je slabší. Vzdělávání na středních školách nereaguje na potřeby trhu práce velice schopně a jsou k rozvoji výuky konzervativní. Sama jsem zažila případ, kdy na střední škole učitelé nepovolovali dětem používat internet při přípravě referátu. Také mám dojem, že v euforickém období po revoluci nastal až unáhlený odklon od matematiky a přírodních věd směrem k humanitním oborům a umění a nyní se ukazuje, že v této oblasti mají čeští žáci horší výsledky v porovnání s jinými zeměmi. A analytické myšlení a snadné osvojení technologií má základ v těchto vědách.

Vy sama máte děti, které prošli a procházejí školním systémem, ráda bych znala váš osobní názor, na základě vašich zkušeností, kde jsou slabá a silná místa našeho vzdělávacího systému?

Myslím, že je potřeba umět využít naši databanku znalostí, která je stále na vysoké úrovni.  Moje dcera studovala střední školu v USA a opravdu úroveň znalostí jejích spolužáků, ale i učitelů byla nízká ve srovnání s naším standardem. A je pravdou, že američané ve srovnání s námi zase umí postavit formu i s mizivým obsahem. Zlatá by byla střední cesta. Na našich školách chybí systém motivace, ale systém soutěžení na základních školách je dobrý. Čeští žáci nechtějí příliš vybočovat z průměru a styl, kdy zviditelňujete dobré a nejlepší žáky nám není vlastní. Obecně máme tendenci být spíše skeptičtí a kritičtí, a to jak k ostatním, tak sami k sobě. Na školách by se měli žáci mnohem více motivovat k poctivé práci a studiu, ke schopnosti prodat své výsledky a zviditelnit svoji práci, jakož i k větší individualizaci. Neboť tendence nevybočovat z průměru a kolektivu se v dospělosti stávají špatným návykem a jsou brzdou pro člověka, který musí v dnešním světě být pružný, flexibilní, přizpůsobivý a konkurence schopný.

Myslíte, že by mělo být zavedené školné? Jakákoliv budoucí reforma se bez finančního příspěvků studentů asi neobejde.

Ano, já jsem zastáncem školného. V rozumné míře. Jako společnost si to můžeme dovolit, máme vysoký životní standard. A já jsem přesvědčená, že to ovlivní přístup ke vzdělávání v celé společnosti, neboť nyní jeho hodnota není správně vnímána.

Podívejte se výsledky studia a samotný studijní přístup dětí vietnamské komunity. Jejich rodiny musí do vzdělávání svých dětí investovat a děti si uvědomují hodnotu vzdělávání. Učí se poctivě, protože vědí, že dobré výsledky jim otevřou možnosti. U nás většina dětí studuje proto, že musí a je to pro ně nutné zlo.

V Americe si rodiče berou hypotéky již po narození dítěte, aby mohli platit jeho školu. A tomu odpovídá přístup k hodnotě vzdělání u jednotlivců i celé společnosti.

Zodpovědnost je dnes zcela přenesena na školy, které si sami stanovují učební osnovy. Školy jsou tak velmi různorodé kvality a vznikají vedle státních i školy soukromé. Podle jakých priorit se může rodič a žáka orientovat?

I podle svých zprostředkovaných a osobních zkušeností říkám, že pro žáka je důležitý dobrý a kvalitní učitel. Bohužel stát nevytváří prostředí takové, aby schopné a kvalitní učitele zaplatil a vytvořil jim podmínky, jaké by si zasloužili.

Každopádně je dobře, že je možnost výběru, jen je potřeba mít přístup k informacím. Já osobně nejsem zastáncem příliš alternativních metod, domnívám se, že tyto školy vytváří prostředí, které neodpovídá realitě a to může mít pro některé děti následky. Zároveň na některých soukromých školách vzniká uzavřená komunita dětí, z určitých sociálních vrstev a může být na škodu, že ty nemají kontakt s dětmi z jiného sociálního prostředí. Pro rozvoj dítěte, jeho schopnosti empatie, tolerance a citu to má význam.

Každopádně dobrá škola, ať státní či soukromá, by měla reagovat na potřeby člověka a jeho schopnosti uplatnit se ve společnosti. A proto klást důraz na výuku cizích jazyků, zapojení technologií do běžné výuky. Na ministerstvu jsme vyhlásili soutěž pro absolventy vysokých škol o diplomovou práci roku a já jsem požadovala, aby tuto svoji práci byli studenti schopni presentovat v angličtině. Ze strany rektorů jsem se setkala s odmítáním, že to samozřejmě nemůžu požadovat a většina studentů to nezvládne. To je přeci špatné a pro školy nehezkou vizitkou.

Otázky připravila Julie Růžičková 

Dana Bérová vystudovala obor Automatizované systémy řízení na Vysoké škole ekonomické a žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze.

Před nástupem na ministerstvo informatiky, kde od roku 2005 působila jako ministryně, byla mimo jiné redaktorkou Československé televize a České televize, ekonomickou ředitelkou Správy majetku Karla Schwarzenberga či programovou ředitelkou televizní stanice TV3.

V současné době pracuje jako konzultantka poradenské firmy Gartner, která se zaměřuje především na oblast komunikačních a informačních technologií. Televizní divák ji může spatřit také v pořadu České televize Den D, kde vystupuje jako jeden z potenciálních investorů, které se snaží vystupující přesvědčit k investici do svých projektů.