V rámci výměny středoškolských učitelů, kterou organizuje Fulbrightova komise, přijíždí každoročně do České republiky několik amerických středoškolských učitelů se svými rodinami a tráví jeden školní rok v bytech a školách svých českých protějšků, kteří naopak cestují do Spojených států.  Jaké jsou poznatky z takové výměny? Dnes jsme se zeptali Nikky Johnson, která v tomto školním roce vyučuje na První mezinárodní škole v Ostravě.

V čem podle vás spočívají hlavní rozdíly mezi vaší „českou školou“ a vaší školou ve Spojených státech?

Pracuji v První mezinárodní škole v Ostravě (ISO), která není obvyklou českou školou. Jako mezinárodní škola je mnohem progresivnější než většina ostatních škol v Česku. Například vedení školy sleduje vývoj v oblasti výuky a podporuje učitele při přijímání nových učebních metod. Výuka všech předmětů (s výjimkou českého jazyka) je vedena v angličtině. Přes svůj mezinárodní charakter je ovšem ISO stále v mnoha ohledech typickou českou školou. Škola se také řídí směrnicemi českého ministerstva školství a v současné době jsou studenti vyšších ročníků většinou Češi.

Ve Spojených státech vyučuji na velké státní střední škole ve státě Washington. Kurikula jsou rovněž určována státem, ale jsou velmi volná a učitelé mají svobodu při vytváření výukových plánů pro své třídy. Největší rozdíl mezi těmito systémy pociťuji, jakožto americká učitelka v české škole, právě v obsahu učiva. Zaráží mě, jaké množství informací mám při učení v České republice předat studentům. Podle mého názoru je důležité hlavně použití základních informací a znalostí k zodpovězení otázek a řešení problémů. Tak například při výuce fotosyntézy se snažím pomoci studentům pochopit, proč jsou fotosyntetizující rostliny důležité pro život na zemi, spíše než abych je nutila naučit se nazpaměť reakce, které při fotosyntéze probíhají.

V amerických školách jsou mnohem důležitější dovednosti a myšlenky než prosté memorování holých faktů, proto mají američtí učitelé větší svobodu v zavádění netradičních aktivit, které pomáhají prohloubit porozumění. Mám za to, že směrnice českého ministerstva školství nutí učitele, aby se zaměřili pouze na obsah na úkor hloubky pochopení a kritického myšlení. Předměty, které v České republice učím (biologie, zeměpis a angličtina), jsou velmi zaměřeny na obsah. Občas mám pocit, že mojí povinností je pouze pokrýt obsah a je pak na studentech, zda učivu porozumějí či nikoli. V USA se ode mne naopak očekává, že udělám všechno, co mohu, abych se ujistila, že studenti učivu porozumějí. Pouhé probrání látky prostě nestačí.

V čem spatřujete silné a v čem naopak slabé stránky českého systému?

Jednou z věcí, kterou oceňuji na práci ve škole v USA, je množství času, které může učitel strávit se studenty. V americké škole mají studenti pouze 6 předmětů za rok, což znamená, že se během týdne setkávají s učiteli mnohem častěji než studenti v českých školách. V USA tak například vídám studenty, které učím biologii, třikrát až čtyřikrát do týdne, z čehož každá hodina trvá 80 minut. To znamená 240-320 minut výuky každý týden. Oproti tomu studenty, které učím biologii zde, vidím pouze dvakrát týdně 45 minut, což dohromady dává pouze 90 minut. Množství času, které strávím se svými studenty v USA, mi dává možnost je lépe poznat, zaujmout je více praktickými činnostmi (jako například cvičení v laboratořích) a učit větší hloubku porozumění. Tato stránka výuky na americké střední škole mi zde chybí.

Na stránce pozitivní mi imponuje množství látky, které se studenti v České republice musí naučit, a všeobecně rozsah práce, kterou musí udělat. Myslím, že devět předmětů je poměrně velká zátěž pro teenagery, a udivuje mne, jak to studenti zvládají! Naplněný rozvrh studentů také dává učitelům větší prostor na přípravu. Tento aspekt mé nové pozice se mi opravdu líbí! Mám pocit, že zde mi můj školní rozvrh dává dostatečné množství času na přípravu hodin a hodnocení prací – a to vše v rámci pětidenního pracovního týdne. V USA učitelé běžně pracují devět hodin pět dní v týdnu, a někdy dokonce i déle. To pak vede k tomu, že učitelé v USA se často cítí stresovaní a přepracovaní. Zdá se mi, že učební rozvrh je zde mnohem uvolněnější a prostředí ve třídě je tak mnohem méně bouřlivé.

Vidíte nějaké rozdíly mezí tím, jak svou profesi a profesionální zodpovědnost vnímají učitelé v České republice a v USA?

Ve Spojených Státech jsou učitelé zodpovědní za výsledky svých studentů. Na mé škole by bylo nepřijatelné, aby učitel vinil za slabý výkon pouze studenta. Očekává se, že učitelé udělají vše, co je v jejich silách, aby zajistili, že všichni studenti projdou úspěšně jejich předmětem. To znamená, že učitelé v USA se velmi usilovně snaží diferencovat svou výuku tak, aby se všichni studenti naučili co nejvíce. Pokud nějaký student propadá, je na učiteli, aby zjistil důvody a pozměnil svůj výklad tak, aby tento student získal šanci naučit se vědomosti a dovednosti, které potřebuje.
Fakt, že všichni studenti by měli uspět a být připraveni na vysokou školu, kariéru a občanství, vyvíjí velký tlak na učitele. Díky tomuto úkolu se učitelé v USA neustále stačí zlepšit své způsoby výuky. Například v mém školském okrsku v USA jsou všichni učitelé povinni absolvovat zhruba 35 hodin dalšího vzdělávání každý školní rok. Kromě toho musí učitelé ve státě Washington každých pět let absolvovat kurzy pedagogiky, aby si uchovali svou učitelskou licenci. Takto důsledné učitelské standardy podle mého názoru pomáhají vytvořit velmi profesionální skupinu amerických učitelů.

Zdá se mi, že zde v České republice je mnohem snazší stát se učitelem. Setkala jsem se s mnoha učiteli, kterým chybělo pedagogické vzdělání, což je znepokojující. Pokud bude současný trend globalizace pokračovat, budoucí studenti budou potřebovat vysokou úroveň dovedností a dobré vzdělání společně s dovedností spolupracovat s ostatními a řešit problémy. Jen tak budou schopni postavit se konkurenci na globálním trhu. Myslím, že čeští studenti budou mít lepší šanci, budou-li mít kvalitně připravené učitele, na které budou kladeny vysoké nároky.

V mezinárodní škole v Ostravě jsem často žádána vedením školy, abych pro ostatní učitele lektorovala vzdělávací semináře. Vedení má velký zájem o to, aby učitelé převzali „příklady dobré praxe“ užívané v amerických školách. Váží si pedagogického tréninku a snaží se odlišit svou školu od ostatních českých škol. Tento týden jsem vedla workshop pro učitele zaměřený na řízení třídy a v následujících měsících povedu workshopy o zapojení a hodnocení. Jsem nadšená, že mohu pracovat ve škole, ve které se učitelé i vedení snaží změnit způsob, kterým se studenti učí. Věřím, že učitelé, kteří vnímají učení jako umění, které je možné zdokonalit, a nikoli jako rutinní práci, mohou nejlépe pomoci svým studentům.

Jsou nějaké rozdíly ve školním prostředí a vztahu mezi učiteli a studenty?

Školní prostředí
Školní prostředí zde je velmi odlišné od mé školy ve Spojených státech. Americké střední školy jsou obvykle větší (na mé studuje 1 250 studentů), což vytváří jiný druh školního prostředí. V typické americké střední škole je složení žáků daleko různorodější než zde. Tato diverzita znamená, že studenti mají široký rozsah zájmů. Americké školy se jako veřejné instituce snaží vyjít vstříc potřebám svých studentů. Například na mé škole je nabízen pěvecký sbor, orchestr a lekce bubnování jako součást normálního školního dne. Po ukončení školy se studenti mohou věnovat široké řadě aktivit, které mimo jiné zahrnují lesbické, gay a bisexuální sdružení, orientační běh, tanec, basketbal, ekologický klub, vědeckou olympiádu a Rotary klub.

Při tomto množství a různorodosti musí nutně docházet ke střetu zájmů. Je téměř nemožné vyhovět všem studentům najednou a tak se někteří studenti cítí opominuti. Ve velké škole se snadno stane, že se student ztratí „v davu“. Myslím, že toto je důsledek velkých škol, které postrádají jednotící pocit komunity. Toto je hlavním zdrojem problémů, které cítím ve vztahu k americkým středním školám.

Vztah mezi učiteli a studenty
V USA je vztah mezi studenty a učiteli mnohem neformálnější. Zdá se mi, že nejlepší učitelé v USA si během výuky najdou čas na to, aby poznali své studenty jako jednotlivce, což pomáhá vytvořit si s nimi neformálnější vztah. Učitelé v USA tak získávají respekt svých studentů nejenom díky tomu, že jsou zajímaví a erudovaní, ale také protože jsou schopni studentům porozumět. Přijde mi, že v České republice se učitelé snaží prezentovat se přísně a autoritativně. I když čeští učitelé mohou znát své studenty i mimo třídu, v učebně se snaží spíše o automatickou autoritu než získaný respekt.
Během svého pobytu zde mi studenti v ISO říkají, že mé hodiny jsou „o dost jiné“ než jejich ostatní předměty. Když se jich ptám, jak „jiné“ jsou, odpovídají, že je mnohem více zapojuji do běhu hodiny a vyžaduji od nich více aktivity. Myslím, že toto je výsledek mé snahy dozvědět se více o svých studentech a zároveň zajistit, že proberu potřebný obsah. Ve svých hodinách používám sokratovských otázek k neustálému hodnocení, jak studenti látce porozuměli. Pro české studenty je to netypický přístup k výuce, ale myslím, že tuto změnu oceňují.

Jsou nějaké rozdíly mezi českými a americkými studenty?

Důsledkem toho, že vyučuji na mezinárodní škole v Ostravě, je fakt, že se nesetkávám s typickými českými studenty. Studenti na ISO mají rodiny, které je velmi podporují, a všichni studenti hodlají po maturitě pokračovat ve studiu na univerzitě.Kromě toho jsou všichni studenti ISO vysoce motivovaní. Tvrdě pracují a dělají vše, co mohou, aby splnili požadavky mých hodin. Všimla jsem si, že zde studenti mnohem více respektují své učitele a nenutí učitele, aby si nejprve respekt získali. To je velmi příjemná změna oproti běžnému chování na amerických veřejných školách.

Na mé škole v USA (stejně tak jako na všech amerických veřejných školách) se ve stejné škole a stejné třídě učí studenti všech úrovní schopností. Třídy jsou velmi heterogenní. V jedné třídě tak mohu mít studenty, kteří se teprve začali učit angličtinu, studenty se speciálními vzdělávacími potřebami (například ADD nebo Aspergerovým syndromem) a velmi schopné studenty. To je často opravdovou výzvou, ale zároveň to vytváří jedinečnou výukovou zkušenost pro studenty.

Myslím, že různorodé třídy pomáhají studentům lépe pochopit ostatní a zároveň učí schopnosti kooperativní práce, které jim pomohou v dalším životě. Zde jsou studenti tak „zaškatulkovaní“, že mají mnohem méně příležitostí pracovat se studenty, kteří se od nich liší. Věřím tomu, že v budoucnu bude více a více lidí pracovat s ostatními, kteří se od nich budou lišit vzděláním, rasou, kulturou i socioekonomickým zázemím. Myslím, že zkušenosti v amerických středních školách pomáhají studentům připravit se na tuto budoucnost.

Z angličtiny přeložil Ondřej Vágner