Finanční gramotnost půjde do první třídy

V posledních letech je moderním souslovím, přestože je nízká a pro většinu populace spíš imaginární. Finanční gramotnost – soubor znalostí, dovedností a chování, které potřebujeme úspěšnému přežití v dnešním finančním světě. Od první myšlenky začít s finančním vzděláváním v České republice systematicky, povinně a již ve školních lavicích uplynulo šest let. Kam jsme se za tu dobu dostali? A kam by měl prvňáček jménem finanční vzdělávání zamířit v dalších letech?

Připravil: Dušan Hradil, Ministerstvo financí ČR

Rámcové vzdělávací programy (RVP) pro střední stupeň vzdělávání již obsahují tzv. standardy finanční gramotnosti a podobný osud čeká i RVP pro stupeň základní. To určitě není pro čtenáře Moderního vyučování nic nového. Ovšem práce na podpoře finanční gramotnosti v České republice bylo za posledních šest let uděláno ještě více. Následující řádky jsou krátkým exkurzem do státní koncepce v této oblasti. A také ukázka toho, jak na tom jsou dospělí s orientací v osobních financích.

Standardy, systémy a strategie

Pokud se vrátíme v čase o šest let zpátky, narazíme na tým pracovníků Ministerstva financí hledající způsob, jak zlepšit podmínky bankovních klientů. Tehdy se jasně ukázalo, že nebude stačit pouhé zpřísnění regulace. Produkty a služby na finančním trhu se stávají stále složitějšími a občané nerozumí, co je jim nabízeno. Informací o produktech je k dispozici sice hodě, většina z nás ale nerozumí odbornému žargonu bankéřů a nedovede správně tyto informace využít. A konečně snaha státu zavádět do zákonů nová spotřebitelská práva nepovede k výsledku, pokud občané o těchto právech nebudou vědět a nebudou je umět využit. Klíčem k řešení těchto úskalí je zvýšení finanční gramotnosti. Proto vláda počátkem prosince 2005 uložila rezortům financí a školství připravit koncept finančního vzdělávání pro základní a střední školy. O rok později již existovaly tzv. standardy finanční gramotnosti a první koncepční dokument – Systém budování finanční gramotnosti na základních a středních školách.

Paralelně s přípravou školního pilíře začala na Ministerstvu financí diskuse, jak pomoci dospělým, kteří již školní lavice opustili. Jako první krok byla v roce 2007 připravena Strategie finančního vzdělávání, která již vedle pilíře školního obsahovala další vzdělávání. Aktualizované znění strategie bylo o tři roky později schváleno vládou a stalo se tak strategií národní. Mimochodem, Česká republika je jednou z mála zemí, které mají takový plán posvěcený vládou. V zahraničí jsme často chválení také za to, že naše strategie není odborným tlustopisem, ale dokumentem o méně než 30 stranách.

Kdo má zájem podívat se na všechny zmíněné dokumenty, najde je na internetu, ať už Ministerstva financí, které je odpovědné za celkovou koncepci, tak např. na metodickém portálu www.rvp.cz, který zásadní měrou pomáhá v šíření informací směrem k pedagogické veřejnosti. Za pozornost vše určitě stojí kapitola principy finančního vzdělávání. Národní strategie totiž jasně pojmenovala jeden zásadní problém, tím je zneužívání vzdělávání k propagaci finančních produktů a služeb, anebo dokonce k jejich prodeji. Je proto zásadní, aby projekty a programy zvyšující finanční gramotnost, zejména ty určené pro školy, neobsahovaly skrytý marketing. Vysvětlování na příkladech z praxe je správné, ale pokud tyto obsahují obchodní názvy jedné finanční instituce a jejích produktů, anebo vysvětlují způsoby porovnávání nabídek tak, že vždy v příkladech „náhodou“ vychází nabídka jedné konkrétní instituce jako nejvýhodnější, je jasně porušen princip objektivity. Školám byla dána poměrně velká míra autonomie v obsahu a formě výuky, je proto na nich, aby žákům zprostředkovaly skutečně objektivní informace.

A co dospělí?

Dospělí jsou ti, kteří na finančním trhu uzavírají smlouvy a pořizující si produkty a služby – účty, karty, pojištění a nebo úvěry. Finanční gramotnost potřebují k tomu, aby zvážili všechny podstatné okolnosti a smlouvu podepsali až v okamžiku, kdy si uvědomují všechny důsledky a jsou připraveni nést za ně odpovědnost. Zejména v případě úvěrů je potřeba aktivních kroků neodkladná – české domácnosti dluží již více než 1 bilion korun, roste počet předlužených domácností, a to nejen těch s nízkými příjmy, ale i střední třídy. Alarmující jsou i další čísla – 12 procent spotřebitelských úvěrů není spláceno, což vede k nárůstu exekucí. A nesplácených hypotečních úvěrů, kde dlužník ručí vlastním domem či bytem, jsou již více jak 3 procenta.

Poptávka po projektech finančního vzdělávání je tedy evidentní. Aby je bylo možné lépe zacílit a sledovat jejich úspěšnost, realizovalo v loňském roce Ministerstvo financí společně s Českou národní bankou šetření s cílem změřit finanční gramotnost dospělé populace. Popsat výsledky celého průzkumu by zabralo minimálně celé číslo Moderního vyučování a jistě by většině čtenářů pomohlo rychle usnout. Proto se podívejme jen na několik vybraných výsledků.

Plánování nám moc nejde

Prvním krokem by vždy měl být rozpočet domácnosti. Rozdělování výplaty do obálek a pečlivé hlídání výdajů bylo pro naše prarodiče samozřejmostí, v případě dnešních dospělých je pravidelné rozpočtování případem pouze 37 procent populace. O něco pozitivnější závěry pak přinesly otázky zaměřené na rezervy. Šest z deseti z nás si pravidelně odkládá část výplaty jako rezervu pro nečekané události. Platí, že lepších výsledků dosáhli lidé s vyšším dosaženým vzděláním a vyššími příjmy. Ovšem i polovina domácností s nejnižšími příjmy, tedy do 13 tisíc měsíčně, takto spoří. A to je dobře.

S rozpočtem také souvisí plánování budoucích výdajů. Zde výzkum ukázal, že 64 % dotazovaných plánuje na měsíc či více dopředu - tedy alespoň do příští výplaty. Stále však zbývá zhruba třetina respondentů, kteří ani k tomuto horizontu nedohlédnou. O nějakém udržitelném plánování pak těžko může být řeč.

Karty v ruce

Součástí dotazníku byla i řada otázek na znalost základních finančních produktů. Zde se zastavme u platebních karet, kterých v českých rukou koluje zhruba 10 milionů. Pokud jsme držitelem karty, měli bychom vědět zejména dvě věci. Jedná se o kartu kreditní, kterou čerpáme úvěr a zvyšujeme své zadlužení, anebo debetní, tedy napojenou na náš běžný účet a čerpající naše peníze uložené u banky? Z průzkumu vyplynulo, že pouze čtvrtina z nás ví, co vlastně nosí v peněžence. Druhou elementární znalostí je, co dělat v případě ztráty či odcizení karty. Správně odpovědělo téměř 90 procent respondentů a zaslouží si pochvalu.

Jak si půjčujeme

Víte, co to je RPSN? Tato zkratka neznamená Rádoby Pomoc Spotřebitelům v Nouzi, ale Roční Procentní Sazba Nákladů. Za tímto poměrně složitým názvem se skrývá jednoduchý nástroj, jak srovnat různé nabídky úvěrů. Pokud si chcete půjčit, určitě si položíte otázku „za kolik“. RPSN je ukazatel v procentech, který říká, jak je daný úvěr drahý. Je vhodnější než úroková sazba, protože umí automaticky zohlednit, zda si půjčujete na pár měsíců či několik let. A navíc nezahrnuje jen cenu úvěru v podobě placených úroků, ale také další poplatky, které velmi často úvěr doprovází. A v neposlední řadě – podle nového zákona o spotřebitelském úvěru je RPSN povinně uváděna u nabídek úvěrů vč. některých (tedy ne všech) reklam a samozřejmě i samotné úvěrové smlouvě. Není to perfektní? Je, respektive by bylo, pokud bychom my – spotřebitelé – o RPSN věděli, rozuměli, k čemu je dobrá a zohlednili ji při výběru úvěru. Průzkum ale ukázal, že pouze 17 procent dotázaných dovedlo zhruba popsat, co je to RPSN. Samozřejmě platí, že řada z nás nedovede věci popsat, ale rozumí jim a umí je využití. A tak jsme se ptali dál, co vše respondenti berou v úvahu při výběru úvěru. Pouze necelých 60 procent správně zohledňuje oba klíčové faktory – cenu úvěru v podobě RPSN a zatížení rodinného rozpočtu, tedy výši měsíčních splátek. Můžete totiž uzavřít smlouvu o úvěru s velmi nízkou cenou (tedy RPSN), ale tak vysokými splátkami, že budete mít problém splácet. Anebo naopak – vyberete si úvěr s velmi nízkými splátkami, ovšem v konečném důsledku zaplatíte obrovskou částku na poplatcích a úrocích.

Pro finanční vzdělávání jak dospělých, tak dětí, plyne jasný závěr – výběr úvěru není jen o ceně. Zásadní je propojení důsledků zadlužení, tedy povinnosti úvěr postupně splácet, s rozpočtem domácnosti. Zde připomenu ještě dvě čísla z výzkumu, které nás přímo šokovaly – pouze 65 procent dospělých říká, že své účty platí vždy včas. A přibližně stejná část populace by informovala svého věřitele, že nemá na splátku a chce se domluvit, jak tuto situaci vyřešit. Zde platí, že finančně gramotný člověk nepotřebuje být finančním expertem. Stačí mu základní povědomí o tom, že např. v případě úvěru je nutné zvážit, kolik zaplatím, jak bude velká měsíční splátka, uvědomit si, že úvěr musím splácet, abych se vyhnul potížím, například exekuci či ztrátě vlastního bydlení. Je také nutné pročíst celou smlouvu a na nejasnosti se zeptat, a to před podpisem! Čtyři elementární věci, žádná velká věda.

Co nás čeká v budoucnu?

Pokud zůstaneme u výzkumů a měření, můžeme se těšit na výsledky mezinárodního srovnání úrovně finanční gramotnosti, které zveřejní OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) počátkem roku 2012. A jaká je orientace dětí ve světě financí bude zodpovězena v rámci mezinárodní studie PISA 2012 (Programme for International Student Assessment). Její součástí je totiž nově i sada otázek o osobních financích. Uvidíme, jak zhruba tisícovka českých žáků obstojí. Výsledky se dozvíme zhruba za dva roky. Mezitím však poběží desítky konkrétních projektů, ať už neziskových organizací, finančních institucí, anebo státu. O nich ale až někdy příště.

Ing. Dušan Hradil

vedoucí oddělení Analýzy finančního trhu

předseda Pracovní skupiny pro finanční vzdělávání

Ministerstvo financí ČR

Absolvent VŠE Praha, oboru Finance, a ročního studia na ekonomické fakultě Friedrich Alexander Universität Erlangen/Nürnberg. Finančním trhům se aktivně věnuje od roku 2001, specializuje se především na bankovnictví (před příchodem do státní správy pracoval v jedné z předních bank na českém trhu). Od října 2005 pracuje na Ministerstvu financí v sekci Finanční trh. Několik let se věnoval problematice ochrany spotřebitele a regulace distribuce produktů a služeb na finančním trhu. V současné době se zabývá zejména analýzami vývoje finančního trhu a dopadů regulace (RIA). Od konce roku 2005 má také na starosti aktivity v oblasti finančního vzdělávání. V minulosti vedl tým autorů Standardů finanční gramotnosti, Národní strategie finanční gramotnosti a předsedá mezirezortní Pracovní skupině pro finanční vzdělávání.